Jakkoliv se Burton proslavil hranými filmy, jako byl první Batman, Střihoruký Edward nebo Ed Wood, svou tvůrčí dráhu zahájil coby řadový animátor u Disneyho. K animaci se později vracel, a ventiloval tak své dětské fascinace starými horory, příběhy o fantaskních příšerách a jinou „brakovou“ produkcí.
Video najdete ZDE
Svou morbidní poetiku výrazně vtiskl i filmu Noční můra před Vánocemi, který k loutkám přitáhl celou novou generaci diváků. Nedlouho poté si pro loutkové ztvárnění vybral příběh inspirovaný starou ruskou pohádkou, ale trvalo téměř deset let, než se Mrtvá nevěsta dostala do kin.
Nezdařený sňatek z rozumu
Než se zjeví titulní hrdinka, chystá se na plátně běžná svatba - tedy aspoň podle viktoriánských konvencí. Victor a Victoria se sice v životě neviděli, jenže jejich svazek má taky posloužit hlavně rodičům: obchodníci Van Dortovi díky němu poskočí ve společenské hierarchii a zchudlí aristokrati Everglotovi si zase naplní prázdné kapsy. Victor je však ještě větší stydlín než Victoria a nedokáže projít přípravou na obřad bez chyby.
Zahanben uteče do lesů za městem, aby si rituál nacvičil, ale trénuje tak důkladně, že vzbudí z mrtvých jinou nevěstu a omylem ji pojme za choť. Zatímco se snaží utéct z podsvětí, kam si ho manželka odvedla, Victoria čelí snahám svých rodičů provdat ji za jiného.
Mrtvá nevěsta je v první řadě příběhem kontrastů. Živí a mrtví, vysoké a nízké, upjatost a bonvivánství, láska a vypočítavost - vše se mnohočetně odráží ve vizáži postav, v hudbě, ve výtvarné koncepci i v dalších složkách filmu. Přestože takhle promyšlené pojetí muselo vzejít z racionálních úvah, výsledek ohromuje iluzí spontaneity až rozmařilé.
Při puntičkářském způsobu výroby, kdy za celý den práce s loutkami vzniknou sotva dvě vteřiny filmu, lze takový dojem vysvětlit jen silou Burtonovy vize a oddaností všech zúčastěných, z nichž mnozí s režisérem nespolupracovali poprvé.
Podsvětí hýří barvami
Na ploše hodiny a čtvrt není místa nazmar, a proto se vše podstatné musí vystihnout zkratkou. Kouzelné je už setkání obou rodin, kdy charaktery zbohatlicky tupých Van Dortů i povýšených snobů Everglotových odhadnete jen z jejich fyziognomie. Vizáž loutek kongeniálně podtrhují hlasy jejich dabérů. Exteriéry i interiéry mají zřetelné viktoriánské rysy, ale zároveň v sobě v duchu předlohy nesou i východní šmrnc.
Skutečný výbuch imaginace však přijde ve chvíli, kdy film po vzoru milenců najde svou druhou polovičku - tedy když se přesune do říše mrtvých. Zatímco svět tam nahoře bledl v odstínech šedi, podsvětí hýří barvami. Jestliže živé provázela decentní komorní hudba, mrtvolám hraje ulítlý jazz kapely kostlivců.
A pokud byli lidé z masa a kostí svázaní společenskými pravidly 19. století, ti, kteří už jsou jen z kostí, vesele řádí v čemsi na způsob pirátského baru. Smysl je jasný: mrtví, kteří se řídí jen svými city, žijí daleko víc než zdánlivě živí, již své pozemské dny podřizují konvencím nebo penězům.
Jasný je i způsob, jakým příběh sleduje klasické pohádkové schéma o trestu stíhajícím překročení pravidel. Člověk si nemusí všimnout, že zatraceně sexy mrtvá nevěsta je snímaná stejným způsobem, jakým se fotí modelky, nebo že domy mrtvých vycházejí z Gaudího architektury, aby ho tenhle loutkový svátek bavil od začátku do konce.
I proto se Mrtvá nevěsta hodí pro každého bez rozdílu věku či vzdělání. A zatímco na podobně úctyhodnou stylovou jednotu nebo na záplavu komických detailů narazíte i u některých počítačově animovaných snímků, Mrtvá nevěsta má něco, co do filmu zatím nacpete jen starou dobrou ruční prací: duši.
Video najdete ZDE
Svou morbidní poetiku výrazně vtiskl i filmu Noční můra před Vánocemi, který k loutkám přitáhl celou novou generaci diváků. Nedlouho poté si pro loutkové ztvárnění vybral příběh inspirovaný starou ruskou pohádkou, ale trvalo téměř deset let, než se Mrtvá nevěsta dostala do kin.
Nezdařený sňatek z rozumu
Než se zjeví titulní hrdinka, chystá se na plátně běžná svatba - tedy aspoň podle viktoriánských konvencí. Victor a Victoria se sice v životě neviděli, jenže jejich svazek má taky posloužit hlavně rodičům: obchodníci Van Dortovi díky němu poskočí ve společenské hierarchii a zchudlí aristokrati Everglotovi si zase naplní prázdné kapsy. Victor je však ještě větší stydlín než Victoria a nedokáže projít přípravou na obřad bez chyby.
Zahanben uteče do lesů za městem, aby si rituál nacvičil, ale trénuje tak důkladně, že vzbudí z mrtvých jinou nevěstu a omylem ji pojme za choť. Zatímco se snaží utéct z podsvětí, kam si ho manželka odvedla, Victoria čelí snahám svých rodičů provdat ji za jiného.
Mrtvá nevěsta je v první řadě příběhem kontrastů. Živí a mrtví, vysoké a nízké, upjatost a bonvivánství, láska a vypočítavost - vše se mnohočetně odráží ve vizáži postav, v hudbě, ve výtvarné koncepci i v dalších složkách filmu. Přestože takhle promyšlené pojetí muselo vzejít z racionálních úvah, výsledek ohromuje iluzí spontaneity až rozmařilé.
Při puntičkářském způsobu výroby, kdy za celý den práce s loutkami vzniknou sotva dvě vteřiny filmu, lze takový dojem vysvětlit jen silou Burtonovy vize a oddaností všech zúčastěných, z nichž mnozí s režisérem nespolupracovali poprvé.
Podsvětí hýří barvami
Na ploše hodiny a čtvrt není místa nazmar, a proto se vše podstatné musí vystihnout zkratkou. Kouzelné je už setkání obou rodin, kdy charaktery zbohatlicky tupých Van Dortů i povýšených snobů Everglotových odhadnete jen z jejich fyziognomie. Vizáž loutek kongeniálně podtrhují hlasy jejich dabérů. Exteriéry i interiéry mají zřetelné viktoriánské rysy, ale zároveň v sobě v duchu předlohy nesou i východní šmrnc.
Skutečný výbuch imaginace však přijde ve chvíli, kdy film po vzoru milenců najde svou druhou polovičku - tedy když se přesune do říše mrtvých. Zatímco svět tam nahoře bledl v odstínech šedi, podsvětí hýří barvami. Jestliže živé provázela decentní komorní hudba, mrtvolám hraje ulítlý jazz kapely kostlivců.
A pokud byli lidé z masa a kostí svázaní společenskými pravidly 19. století, ti, kteří už jsou jen z kostí, vesele řádí v čemsi na způsob pirátského baru. Smysl je jasný: mrtví, kteří se řídí jen svými city, žijí daleko víc než zdánlivě živí, již své pozemské dny podřizují konvencím nebo penězům.
Jasný je i způsob, jakým příběh sleduje klasické pohádkové schéma o trestu stíhajícím překročení pravidel. Člověk si nemusí všimnout, že zatraceně sexy mrtvá nevěsta je snímaná stejným způsobem, jakým se fotí modelky, nebo že domy mrtvých vycházejí z Gaudího architektury, aby ho tenhle loutkový svátek bavil od začátku do konce.
I proto se Mrtvá nevěsta hodí pro každého bez rozdílu věku či vzdělání. A zatímco na podobně úctyhodnou stylovou jednotu nebo na záplavu komických detailů narazíte i u některých počítačově animovaných snímků, Mrtvá nevěsta má něco, co do filmu zatím nacpete jen starou dobrou ruční prací: duši.
