Už dopředu se vědělo nebo přinejmenším tušilo, že setlist turné, které má propagovat album remaků Stingových největších hitů My Songs (vydáno 2019), je vlastně zpěvákovým „the best of“. Probírkou největšími hity od dob kapely The Police až po současnost. Sting totiž zařadil i tři výborné ochutnávky z poslední řadovky The Bridge (2021), písně Rushing Water, If It’s Love a For Her Love. Plus na albu nevydanou What Could Have Been složenou vloni pro netflixovský animovaný seriál Arcane.
Program koncertu tak přerostl vlastně do podoby standardního koncertu velkých hvězd showbyznysu, ve kterém vždy zazní pár novinek, aby se ukázalo, že interpret je stále tvůrčí, ale těžiště leží v písních, jež zná každý návštěvník, očekává je a kdyby se v setlistu neobjevily, odcházel by nespokojen. Sting má navíc tolik skutečných velkých hitů, že v pohodě vydají na celý večer.
Jestliže o sestavě skladeb je prakticky předem rozhodnuto, vždy záleží na samotném provedení. U Stinga jako zpěváka i baskytaristy se jaksi podvědomě neobáváme nekvality, byť v jedenasedmdesáti by i on měl nárok na nějaké úkroky. Nicméně jeho páteční pražský zpěv byl naprosto úchvatný, nejen v intonaci nejednoduchých písní, ale také v emotivním rozměru jeho projevu.
Doprovodná kapela, kromě Stingovy dlouholeté „pravé ruky“, byla pro toto turné nově postavena. Největšího ohlasu se dostávalo mladinkému hráči na foukací harmoniku Shaneovi Sagerovi. Ve své hře nevychází z bluesových kořenů, nehraje na diatonický, nýbrž chromatický nástroj, podobně jako Stevie Wonder. Po jeho studiové verzi také „převzal“ exponovaný part v písni Brand New Day, ale blýskl se i několika dalšími sóly, vždy oceněnými aplausem.
Sting dal také příležitost svým vokalistům. Skvělý byl vstup Genea Noblea v Shape of My Heart, když zacitoval skladbu Lucid Dreams, již na základě tohoto Stingova songu vytvořil už nežijící raper Juice Wrld. Vokalistka Melissa Musique zase s přehledem zaskočila za Mary J. Blige v hitovém duetu Whenever I Say Your Name. A Stingův syn Joe Sumner (jako by mu z oka vypadl) nejen výborně splnil úlohu předjezdce jen s akustickou kytarou a vlastními celkem sympatickými písničkami, ale také se k otci připojil v policeovské King of Pain a zůstal i na skvělé finále Every Breath You Take.
Vynikající, byť poměrně krátký, byl přídavek. Nejprve nepostradatelná Roxanne, jejíž finále kapela natáhla na skoro až psychedelický jam, a poté vzal Sting do rukou akustickou kytaru a zahrál - tentokrát neobvykle i s dalšími hudebníky - Fragile. Věnoval ji Ukrajině a ženám v Íránu, bojujícím za svá práva. Po takové dávce krásy a křehkosti už šlo máloco dodat.
Sting je na našich pódiích poměrně častým hostem, ostatně, toto turné mělo už před pár měsíci zastávku ve Slavkově. Tak krásné písně se ale neoposlouchají a v tak dokonalém - ale přitom nikoli školometsky akademickém - provedení je prostě radost si je pokaždé poslechnout znovu. I díky skvělým hudebníkům, jimiž se standardně obklopuje. Při poslechu Stingových klasických songů prostě blednou i občasné pochybnosti týkající se jeho údajné autorské vyčerpanosti. Tenhle člověk už má prostě hotovo na několik životů dopředu.
