Po hodině to sedící diváci nevydrželi a při písni Ray Of Light nadšeně povstali ze sedaček: Madonnina sugestivní show zafungovala i v Praze. Vystoupení začalo bez původně očekávaného předskokana, britského DJe Paula Oakenfolda. Nad rampu vybíhající z pódia hluboko do prostoru pro publikum se krátce po jednadvacáté hodině snesla pověstná obří diskotéková koule s křehkou světlovlasou ženou v jezdeckém. Zpěvačka Madonna tak sestoupila téměř doslova mezi své fanoušky. Další průběh koncertu už podle plánu kopíroval scénář známý z předchozích štací.
Koncerty na turné jsou pečlivě propracovány a jakákoli větší změna je prakticky vyloučena. Každé vystoupení je poskládáno ze čtyř základních částí - v té první, nazvané podle Madonnina jezdeckého úboru, zní písně z posledního alba (Future Lovers, Get Together či Jump) společně s hitem Like A Virgin, který zpěvačce kdysi přinesl obrovskou popularitu.
Sekci nazvanou beduínská otevírá tolik diskutovaná scéna s křížem, jenž se objeví při baladické skladbě Live To Tell. Její vyznění je poněkud patetické, nereálné a naddimenzované, i pražské provedení však znovu potvrdilo, že rozhodně nejde o výsměch křesťanství. Totéž se týká kabalou ovlivněných skladeb Isaac a Sorry rovněž z poslední desky Confessions On A Dance Floor.
Pocta New Yorku, kde Madonna svou kariéru začala, otevírá část nazvanou podle písně punkových Sex Pistols Never Mind The Bollocks v podobě písně I Love NY a pokračuje skladbou Ray Of Light ze stejnojmenného alba, které Madonna nahrála s producentem Williamem Orbitem. Poslední, diskotékovou část pak odstartuje ukázka z alba Music, díla francouzského producenta Mirwaise.
Hudba jako část skládačky
Vše, co se týká Madonnina současného turné, je obří, největší, naddimenzované - i hmotnost koncertní výbavy bývá přirovnávána k váze křižníku.
Není přitom bez zajímavosti, že propagované album Confessions On A Dancefloor není, ani viděno brýlemi nejnadšenějších „madonniaků“ nijak zvlášť úspěšné.
Nahrávku ovlivněnou diskotékovým soundem 80. let, kdy Madonna začínala, nenajdete je mezi nejprodávanějšími nahrávkami ani v americkém žebříčku Billboardu ani v tom českém, který připravuje IFPI.
Pražské vstupenky v ceně zhruba od tří tisíc korun ovšem přesto zmizely během několika hodin a podle inzerátů na internetu nebylo málo těch, kteří za lístky nabízeli i téměř dvojnásobek peněz, které u nás představují životní minimum na celý měsic.
Vysvětlení je jednoduché - Madonna je pro své fanoušky idolem, prodává především svůj obraz, který déle než čtvrtstoletí vytváří v myslích svých posluchačů a diváků. Hudba je tedy pouze jedním z dílů skládačky, kterou Praha poprvé zhlédla.
Koncerty na turné jsou pečlivě propracovány a jakákoli větší změna je prakticky vyloučena. Každé vystoupení je poskládáno ze čtyř základních částí - v té první, nazvané podle Madonnina jezdeckého úboru, zní písně z posledního alba (Future Lovers, Get Together či Jump) společně s hitem Like A Virgin, který zpěvačce kdysi přinesl obrovskou popularitu.
Sekci nazvanou beduínská otevírá tolik diskutovaná scéna s křížem, jenž se objeví při baladické skladbě Live To Tell. Její vyznění je poněkud patetické, nereálné a naddimenzované, i pražské provedení však znovu potvrdilo, že rozhodně nejde o výsměch křesťanství. Totéž se týká kabalou ovlivněných skladeb Isaac a Sorry rovněž z poslední desky Confessions On A Dance Floor.
Pocta New Yorku, kde Madonna svou kariéru začala, otevírá část nazvanou podle písně punkových Sex Pistols Never Mind The Bollocks v podobě písně I Love NY a pokračuje skladbou Ray Of Light ze stejnojmenného alba, které Madonna nahrála s producentem Williamem Orbitem. Poslední, diskotékovou část pak odstartuje ukázka z alba Music, díla francouzského producenta Mirwaise.
Hudba jako část skládačky
Vše, co se týká Madonnina současného turné, je obří, největší, naddimenzované - i hmotnost koncertní výbavy bývá přirovnávána k váze křižníku.
Není přitom bez zajímavosti, že propagované album Confessions On A Dancefloor není, ani viděno brýlemi nejnadšenějších „madonniaků“ nijak zvlášť úspěšné.
Nahrávku ovlivněnou diskotékovým soundem 80. let, kdy Madonna začínala, nenajdete je mezi nejprodávanějšími nahrávkami ani v americkém žebříčku Billboardu ani v tom českém, který připravuje IFPI.
Pražské vstupenky v ceně zhruba od tří tisíc korun ovšem přesto zmizely během několika hodin a podle inzerátů na internetu nebylo málo těch, kteří za lístky nabízeli i téměř dvojnásobek peněz, které u nás představují životní minimum na celý měsic.
Vysvětlení je jednoduché - Madonna je pro své fanoušky idolem, prodává především svůj obraz, který déle než čtvrtstoletí vytváří v myslích svých posluchačů a diváků. Hudba je tedy pouze jedním z dílů skládačky, kterou Praha poprvé zhlédla.
