LN Někdy je váš humor přirovnáván k poetice Woodyho Allena. Žijete v New Yorku. Je pro vás především městem Woodyho Allena?
Některé jeho filmy mám rád, ale do New Yorku jsem se nestěhoval kvůli němu, dokonce ani kvůli New Yorku samotnému. Důvod byl prostý, žila tam žena, kterou jsem miloval. Nicméně jsem tam stále spokojený.
LN Publikoval jste již dvě desítky knih. Snažíte se, aby čtenáři dostali dalšího typického Grunberga, nebo aby knihy byly odlišné?
Jistě se snažím, aby byly odlišné, a doufám, že se mi to daří, protože bych nechtěl, aby to bylo pořád totéž. I proto jsem se tehdy rozhodl začít psát pod pseudonymem Mark van der Jagt.
LN Nežárlil jste pak na úspěchy Marka van der Jagta?
Ne, byl jsem šťastný, že dosáhl úspěchu... Chtěl jsem zkusit, jestli má kniha může ještě uspět sama o sobě, bez toho, že to bude další román od Arnona Grunberga, osvobodit ji od své biografie.
| Arnon Grundberg |
|
Narodil se v roce 1971, předčasně odešel ze studií, založil nakladatelství, úspěch zaznamenal již debutem Modré pondělky (1994). Od té doby publikoval dvě desítky knih, některé rovněž pod pseudonymem Mark van der Jagt. Česky vyšly Modré pondělky, Statisté a Fantomová bolest. |
LN Máte rád Deník Anne Frankové?
Je to všeobecně známá kniha – a je zkrátka dobrá. Co více říci?
LN Ve svých knihách se často vracíte k holokaustu. Nezkresluje Deník Anne Frankové obraz Nizozemska během druhé světové války?
Je pravda, že v Nizozemsku velmi ochotně posílali židovské obyvatelstvo do koncentračních táborů.
LN Vaše maminka Osvětim přežila. Co vám o ní říkala?
Nikdy o tom nijak zvlášť nemluvila. Ale když jsem ji v dětství rozčílil, tak říkala, že v Osvětimi to bylo snesitelnější než se mnou... Myslím, že dokud byla tam, žila naděje, ale po válce, kdy se dozvěděla, že celá její rodina zahynula, už byla naděje ztracena.
LN A jak maminka reagovala na vaše knihy a jejich úspěch?
Když vyšel můj debut Modré pondělky a ona si jej přečetla, řekla, že už se mnou nikdy nechce mluvit, že tím náš vztah skončil. Ale pak za ní příšli sousedé a říkali, že mě viděli v televizi, takže byla potěšena. Myslím tedy, že je pyšná na můj úspěch, ale k mým knihám se staví velmi kriticky a vlastně je nemá ráda.
LN Svého času jste byl také zasnoubený...
Myslíte s tou starší americkou dámou? Ta již bohužel nežije. Byla to má newyorská sousedka, nikdy nebyla vdaná a řekla, jestli se s ní nechci zasnoubit. Měl jsem ji rád, takže to byla recese jen z poloviny.
LN A co dělá koza Carmen, s níž jste se v roce 2003 v rámci propagace svého románu Hledač azylu plavil na loďce z Arnhemu do Amsterdamu?
Carmen žila na farmě, kde se podílela na výrobě sýra, ale pak ji chtěli dát na jatka, tak jsem ji odtud odvezl...
