Hrdinou tragikomedie z íránské současnosti je nenápadný úředník Ayaz, který chce na začátku jen trochu vystrašit svou tchyni a pozdržet návrat svého švagra z Německa, protože se obává, že by mu musel uvolnit byt. Vymyslí si, že u něj doma pátrala tajná policie. Bohužel se zpráva donese skutečné tajné policii, která Ayaze zamotá do svých sítí, a z absurdního systému už není úniku.
Lidovky.cz: Co vás k této hořké anekdotě inspirovalo?
To, co v poslední době v Íránu probíhá. Může to vypadat jako nadsázka, ale v podstatě jde o reálný obraz života v íránské společnosti.
Lidovky.cz: Ve filmu je cítit i literární inspirace, člověku se vybaví třeba Kafka nebo ruští autoři...
To je pravda. A můžeme mluvit také o české literatuře. Když jsem vyrůstal, bylo v Íránu hodně překladů z české literatury: Karel Čapek, Milan Kundera, moje generace tyhle knihy hltala. A mě to samozřejmě hodně ovlivnilo i jako filmaře. Milan Kundera a také Ivan Klíma jsou nejprodávanější zástupci evropské literatury v Íránu. Samozřejmě ale v cenzurovaných verzích, takže třeba z románu Žert zmizela možná tak třetina. I tak to pro nás má hodnotu.
