Mozaika potrhlostí a bláznivin

Z tohoto důvodu je Osm žen, bulvární komedie Roberta Thomase s detektivní zápletkou, hodně použitým titulem, který se hrál xkrát v mnoha českých divadlech. Nabízí sice osm žen a mrtvolu muže pod jednou střechou, ale než se dokodrcá k fádní pointě, nic podstatného se divák nedozví.

Letitou vykopávku, s níž ve svém filmovém přepisu mnoho nepořídil ani Francois Ozon, si údajně do Ta Fantastiky přinesla herečka Linda Rybová. Chtěla se sejít na jevišti s kolegyněmi, s nimiž si rozumí. I když se tak zrodila docela zajímavá sestava, která by se jinak asi nedala dohromady, přece jenom se vnucuje otázka, zda se o této dramaturgické volbě nemělo víc diskutovat. Dramatik Karel Steigerwald pořídil novou úpravu a různými textovými přílepky se pokusil stařičkou hru vylepšit směrem ke crazy-komedii ironizující nejedno ženské téma - v tomto stylu se snažila i režie Viktorie Čermákové a nelze říct, že úplně bez úspěchu. Ovšem ani dramatikovi, ani režisérce se nezdařilo vytvořit výraznější „nadstavbu“, jednoduše proto, že nebylo z čeho. Hlavním tahákem, který v zásadě nezklamal (podobně jako ve filmu), tedy zůstávají výkony osmi hereček (lépe řečeno devíti - s Radkou Fidlerovou alternuje Nina Divíšková). Pokud ovšem nevadí, že dámy toho koneckonců ke hraní příliš nemají.

Režie, která chce odvrátit pozornost od problematického textu, musí najít rovinu, v níž zaujme něco jiného než nezáživné tlachání kolem mrtvoly a případného pachatele. Viktorie Čermáková se spolehla na výtvarno a vytvořila cukerínově bělostný neposkvrněný ženský svět, jehož obyvatelky na sebe vrkají, ale ve skutečnosti jsou potvory v různém stadiu vychytralosti. Intrikují, shánějí chlapy a za zády si provádějí lumpárny. Režisérka dbala také na efektní svícení a předložila sérii ozvláštňujících nápadů, které vytvářejí docela originální mozaiku potrhlostí a bláznivin.

Hodnocení LN: * * *

Robert Thomas: Osm žen Překlad: M. a J. Tomáškovi Hudba: Roman Holý Texty písní: Dan Bárta Scéna: Veronika Drahotová Kostýmy: Natálie Steklová Ta Fantastika 23. 11.

Herečky mají bizarní kostýmy, bílé kreace s roztodivnými doplňky: křídly, mašličkami, oušky. Bílé jsou i další kýče - vánoční stromeček a medvídek plyšáček, svítící andělíček. Shromáždění žen zprvu udává tón hypochondrická Augusta (Marie Málková), pak se k ní přidruží Blanche (Eva Salzmannová). Augusta s kapucí připomíná mimino v overalu a s navztekaným výrazem trousí své jedovaté, případně trucovité poznámky. Po proměně v krasavici provokativně polehává na sofa. Všechny se občas odreagují bušením do bubnů, zejména Babi v podání Emmy Černé, která také křepce odvrhne kolečkové křeslo. Služebná Chanelová (Radka Fidlerová) se sice jeví jako neškodná, ale jinak dostatečně praštěná, zatímco její mladší protějšek Luiza (Linda Rybová) je pěkně záludná mrcha. Podobně i zlobivá, jinak nebezpečně vyspělá dítka (Lenka Vlasáková a Kateřina Winterová). Gabi (Jana Krausová) působí jako duchem nepřítomná a v lehké hysterii se pokouší uplatňovat nadvládu.

Zábavná jsou i hudební čísla a jejich zběsilé texty, zaujme zejména divoký výstup Evy Salzmannové po přestávce. Jako fatální žena a svůdnice je ve svém živlu. Vůbec ale nevycházejí dva zcizující vstupy Jiřího Štrébla - mužského elementu. Když v první půlce skočí náhle na jeviště a pronáší cosi o divadle, v němž hraje Lucie Bílá, ocitáme se rázem na hranici trapnosti a nejspíš i zbytečné servility.