Nejhůře jsou na tom v případě zrušení řadoví umělci v Národním divadle, například v orchestru. Od pěti let dřou na nějaký hudební nástroj, přijdou o své dětství, přijdou o své mládí zavření doma s nástrojem, možná si i poškodí zdraví. Musí zvítězit ve všech možných soutěžích, musí porazit velikou konkurenci, dostávají zabrat šest let na konzervatoři a pět let na AMU. Nakonec musí zvítězit u konkurzu do orchestru Národního divadla. Ti, kteří u konkurzu uspějí, pak dostávají v orchestru plat třeba 12 čistého (osobně znám i horší případy), dělají svoji práci nejlépe, jak sami umí.
Nakonec jim ministerstvo práci zruší bez další náhrady a muzikante, starej se sám. Nikoho nezajímá, že máš pět dětí anebo hypotéku či že jsou vás propuštěných celé desítky. Jak je to u baletu netuším, avšak bude to něco velmi podobného.
A co běžný český člověk? Nějaký vlastenec bude chtít slyšet Smetanovu Prodanou nevěstu v Národním divadle a kampak v Praze půjde?!
Urcite jsou takovi radovi umelci, kteri si sve prace v divadle vazi, maji ji radi a snazi se ji delat poctive. Pak jsou v divadle zamestnanci, kteri jen nadavaji, jaka je to drina a co se po nich zase chce! Nikdo je tam ale prece nedrzi.