Poprvé se v rámci jedné výstavy schází dílo uznaného klasika, profesora Emila Filly a jeho žáka Milana Grygara, dva zdánlivě odlišné způsoby výtvarného vyjadřování, jimž je společná revolučnost. Emil Filla stál u prosazení kubismu v českých zemích. Milan Grygar je po boku Johna Cage průkopníkem zvuku ve výtvarném umění. Poprvé v historii jsou vystaveny akustické kresby Milana Grygara společně s nahrávkami autentických zvuků, které vznikají při tvorbě uměleckého díla.
Jediný Fillův obraz Hlava muže s cylindrem (olej z roku 1914) ve výstavě čelí videoprojekci záznamů stěžejních akcí Milana Grygara, které byly živě provedeny v letech 1969, 1973 a 1989 a vzbuzují mezinárodní respekt. Autorem byla předvedena jedna z nich v Drawing Center v New Yorku roku 2001 a nyní je má možnost v rámci radikální expozice spatřit český divák.
Kubismus začal pracovat s půdorysem, bokorysem a nárysem, svůj projev tak dostal mimo perspektivu a vytvořil uzavřený prostor, v něm podstatnou roli zaujímá čas. Kubisté v této souvislosti mluvili o čtvrtém prostoru. V akustických kresbách Milana Grygara se tímto časovým a prostorovým prvkem stává zvuk.
Součástí vernisáže výstavy Emil Filla a Milan Grygar je křest bibliofilie Laozi s podtitulem Kanonická kniha o Cestě a Síle v překladu Oldřicha Krále, která vychází v nákladu třicet tři exemplářů vyzdobených originálem Milana Grygara. Kniha bude součástí výstavy po dobu jejího trvání.
Jiná geometrie
Český malíř, grafik a typograf Milan Grygar je tvůrcem akustických a hmatových kreseb, prostorových partitur a zvukových realizací, ale také autor mnoha knižních obálek a více než 170 filmových plakátů. 24. října oslaví své 83. narozeniny. Grygar studoval v letech 1945 až 1950 v ateliéru Emila Filly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, od poloviny šedesátých let se zabývá vztahem kresby a zvuku. Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes a výtvarné skupiny Jiná geometrie.
Grygar je bezesporu jedno ze zásadních jmen české racionální tvorby a celé generace 60. let. Poté, co v roce 1966 zachytil zvuk vznikající čáry, byl jen krok k akustickým kresbám. Jeden z nejradikálnějších českých umělců častěji než doma vystavuje na prestižních adresách v zahraničí. Nedávno se například mohl těšit z velké samostatné výstavy v newyorském Muzeu kresby. V Galerii Zdeněk Sklenář v Praze vystavoval např. soubor svých maleb Antifony.
Emil Filla (1882 - 1953)Český malíř, grafik a sochař Emil Filla byl vůdčí osobností meziválečné avantgardy, a to jak po umělecké, tak po teoretické stránce. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění, brzy se stal členem skupiny Osma, vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1939 ho nacisté zatkli a uvěznili v Buchenwaldu. Po 2. světové válce byl jmenován profesorem VŠUP v Praze. Rané Fillovy práce, jež jsou obvyklou expresívní reakcí na akademismus, ovlivnila pražská výstava Edvarda Muncha, ale svým kolorismem a způsobem užití barvy i Vincent van Gogh a Pierre Bonnard (Čtenář Dostojevského, 1907). Filla ovšem dovedl čerpat i ze starších vzorů, kterým se věnoval ve svých raných teoretických studiích. V roce 1910 publikoval stať o Honoré Daumierovi ve Volných směrech (vliv tohoto umělce je snad nejnápadnější v obraze Červené eso), článek o El Grecovi v Uměleckém měsíčníku (1911) se odrazil v plátně Milosrdný Samaritán. V rámci úvahy O ctnosti novoprimitivismu se přiklonil k Picassovu a Braqueovu kubismu (Podzim, 1910; Salome, 1911; Utěšitel, 1911), v obrazech Dvě ženy a Koupání (oboje 1912) velmi úzce. V dalším desetiletí u Filly opět vzrostl figurální podíl, námětem se staly boje (zápasy Héraklovy a Théseovy se zvířaty) a tragické osudy (Pád Faetónův). Jeho emotivní projev vyvrcholil v době ohrožení státu v sérii zápasů zvířat (Tropická noc, Kůň napadený lvem, Bílá noc, 1938). Zároveň se však objevila i charakteristická národní inspirace a zobrazování hrůzy (Bude vojna, bude, Člověk a smrt, Válka, 1939). Hned v první den 2. světové války (napadení Polska) byl spolu s J. Čapkem nacisty zatčen a uvězněn. Po návratu z koncentračního tábora se, kromě monumentálních kompozic, věnoval zátiší a krajinomalbě (soubory krajin z Českého středohoří). |
