Pak bude následovat ještě větší dobrodružství -původní český muzikál Obraz Doriana Graye.
LN Platonov je vaše první setkání s Čechovem, dokonce jste v rozhovoru pro Divadelní noviny vysvětloval, proč byste nikdy Čechova a Shakespeara neinscenoval. Co vás vedlo k tomu, že jste změnil názor?
Měl jsem sen. Byl jsem na Jaltě a kdosi mi povídá: Antone, ten Tvůj Platonov je špatná hra, a i když jsi jí věnoval hodně úsilí, již nikdy nepiš hry. Je to bída. Nepiš, nepiš, nepiš. Pak jsem se začal hroužit do mlhy. V ní se ve mně začalo probouzet něco dračího a vlastním chřtánem jsem prolezl k bahnité říčce Avoně, tam seděla na břehu stařena a tahala mě na vlasci jako rybu. Byla to Shakespearova manželka a měla tenké rty.
LN Shakespeare bude následovat?
Ano, tím snem jsem dostal pokyn napsat jeho hru Rudé tuniky a bude to o sparťanských gayích, kteří u Thermopyl svádějí fetišistickou bitvu o mrtvé tělo krále Leonidase proti děsivé přesile multikulturní perské armády. Zrada, láska, meče, únava a tak. Hru píšeme s Ivanou Slámovou a už máme první verš: Hle jaké krásné jitro. Bude to ovšem původní „Šejkspír“. Byli bychom rádi, kdyby ji do mateřštiny přeložil Milan Lukeš.
LN Máte v sobě zabudované nějaké archetypy jak Čechova inscenovat? Ovlivnil vás v tomto směru někdo?
Určitě ano, ale nejvíc by mne rozveselilo, kdybychom tou inscenací nakrkli všechny znalce Čechova.
LN Dal vám Čechov zabrat, nebo to byla příjemná procházka, během níž jste si plnil své představy?
Obojí. V podstatě sado maso, tak je to u něj předepsáno.
LN Proč jste si z jeho her vybral právě Platonova?
Kvůli tomu sadu masu.
LN Hra je poměrně lidnatá, jak si s tím na malém jevišti poradíte?
To je naše premiérové tajemství.
LN Čeká diváky opět něco provokativního a nestravitelného?
Rozhodně ne. Ta hra je tak přepálená, že jsme se spíš snažili o zaoblování hran a pevný výklad chytrých replik, aby se divák dovtipoval a nemusel se podílet na příšernostech, které Čechov předepisuje. Mladý Čechov, to byl divoch, kruťas a cynik, my jsme například museli některé zběsilé erotické scény dát k ledu. Nazkoušeli jsme to autenticky a zjistili, že máme na scéně peklo. Jak říkám, nyní připravujeme velmi konvenční inscenaci, protože nechceme mít opletačky s úřady. Taky jsme si vědomi, že k secesi dovedl člověka anděl perverzity. Tentokrát stačí, že jsme věrní chytrému českému divadelnímu náznaku.
LN V upoutávce k inscenaci se píše, že hra rezonuje s vašimi současnými pocity. Lze to chápat tak, že cítíte deziluzi z neuskutečněných ideálů a snů?
Přesně tak. To také. Zároveň jsme tam chtěli napsat, aby člověk udělal všechno pro lásku, ale to někdy dopadá tak ošklivě, že je lepší zůstat u těch nenaplněných snů.
LN Půjde tedy o výraznou inscenační aktualizaci?
Kdybychom vytvořili výraznou inscenaci a vypadá to tak, že ji vytvoříme, byli bychom chvíli šťastní. Výkladem možná zklameme stoupence příkladného zneužití, ale protože nám současnost připadá mizerná (hlavně sociologicky), řekli jsme si, že se zřekneme vědomých asociací. Takže nyní postupujeme tak,že jakmile nám něco připomíná naši realitu, ihned zjednáváme nápravu v tvaru.
LN Můžete nějak přiblížit výtvarné pojetí?
To je těžké. Ale tato hra je jako hračka, což poměrně dobře vystihuje výtvarnou koncepci.
LN Upravovali jste text?
Ano. Krátili jsme a ještě nejsme u konce. Nechceme se zaobírat něčím, co nikoho nezajímá, a tedy nudit. Než ale spadne gilotina, musí chvíli viset. To jsou trable s temporytmem. Ještě jsme úplně nekápli na to, co tam má opravdu zůstat. Ale tentokrát jsme nepřepisovali ani neprohazovali... vlastně ano -jen jsme jednu mužskou postavu přepsali na ženskou, kvůli většímu dramatickému efektu. Čechovovi by se to líbilo.
LN Proč jste pozval k hostování paní Medveckou?
Na to se nedá jednoduše odpovědět. Taťána je světová herečka, jak víte. To je jeden z hlavních důvodů. Kdyby žila a pracovala v Hollywoodu, její plakáty by visely i v bangladéšských chýších. O tisících dalších důvodů se dozvíte z inscenace.
LN Budete také vbrzku režírovat muzikál - Obraz Doriana Graye v Ta Fantastice. Co vás k tomu přivedlo?
Petr Kratochvíl a Michal Pavlíček se rozhodli, že zkrachují a poradila jim to kritička Marie Reslová. Týpek, který ani neumí zapískat hymnu a mění si trencle jen jednou za dva dny, to je vhodný adept na takovou látku. Wilde asi potřebuje po čumáku, jak naznačují hvězdy.
LN Nebojíte se jako režisér muzikálu a zpěváků pop music?
Jako režisér ne, jako divák často ano a oprávněně. Ale ti zpěváci pop music, s kterými budu pracovat, jsou fajn i když malinko praštění. Takže se spíš těším. Jsem zvědavý, jak na mě budou nadávat.
LN Platonov je vaše první setkání s Čechovem, dokonce jste v rozhovoru pro Divadelní noviny vysvětloval, proč byste nikdy Čechova a Shakespeara neinscenoval. Co vás vedlo k tomu, že jste změnil názor?
Měl jsem sen. Byl jsem na Jaltě a kdosi mi povídá: Antone, ten Tvůj Platonov je špatná hra, a i když jsi jí věnoval hodně úsilí, již nikdy nepiš hry. Je to bída. Nepiš, nepiš, nepiš. Pak jsem se začal hroužit do mlhy. V ní se ve mně začalo probouzet něco dračího a vlastním chřtánem jsem prolezl k bahnité říčce Avoně, tam seděla na břehu stařena a tahala mě na vlasci jako rybu. Byla to Shakespearova manželka a měla tenké rty.
LN Shakespeare bude následovat?
Ano, tím snem jsem dostal pokyn napsat jeho hru Rudé tuniky a bude to o sparťanských gayích, kteří u Thermopyl svádějí fetišistickou bitvu o mrtvé tělo krále Leonidase proti děsivé přesile multikulturní perské armády. Zrada, láska, meče, únava a tak. Hru píšeme s Ivanou Slámovou a už máme první verš: Hle jaké krásné jitro. Bude to ovšem původní „Šejkspír“. Byli bychom rádi, kdyby ji do mateřštiny přeložil Milan Lukeš.
LN Máte v sobě zabudované nějaké archetypy jak Čechova inscenovat? Ovlivnil vás v tomto směru někdo?
Určitě ano, ale nejvíc by mne rozveselilo, kdybychom tou inscenací nakrkli všechny znalce Čechova.
LN Dal vám Čechov zabrat, nebo to byla příjemná procházka, během níž jste si plnil své představy?
Obojí. V podstatě sado maso, tak je to u něj předepsáno.
LN Proč jste si z jeho her vybral právě Platonova?
Kvůli tomu sadu masu.
LN Hra je poměrně lidnatá, jak si s tím na malém jevišti poradíte?
To je naše premiérové tajemství.
LN Čeká diváky opět něco provokativního a nestravitelného?
Rozhodně ne. Ta hra je tak přepálená, že jsme se spíš snažili o zaoblování hran a pevný výklad chytrých replik, aby se divák dovtipoval a nemusel se podílet na příšernostech, které Čechov předepisuje. Mladý Čechov, to byl divoch, kruťas a cynik, my jsme například museli některé zběsilé erotické scény dát k ledu. Nazkoušeli jsme to autenticky a zjistili, že máme na scéně peklo. Jak říkám, nyní připravujeme velmi konvenční inscenaci, protože nechceme mít opletačky s úřady. Taky jsme si vědomi, že k secesi dovedl člověka anděl perverzity. Tentokrát stačí, že jsme věrní chytrému českému divadelnímu náznaku.
LN V upoutávce k inscenaci se píše, že hra rezonuje s vašimi současnými pocity. Lze to chápat tak, že cítíte deziluzi z neuskutečněných ideálů a snů?
Přesně tak. To také. Zároveň jsme tam chtěli napsat, aby člověk udělal všechno pro lásku, ale to někdy dopadá tak ošklivě, že je lepší zůstat u těch nenaplněných snů.
LN Půjde tedy o výraznou inscenační aktualizaci?
Kdybychom vytvořili výraznou inscenaci a vypadá to tak, že ji vytvoříme, byli bychom chvíli šťastní. Výkladem možná zklameme stoupence příkladného zneužití, ale protože nám současnost připadá mizerná (hlavně sociologicky), řekli jsme si, že se zřekneme vědomých asociací. Takže nyní postupujeme tak,že jakmile nám něco připomíná naši realitu, ihned zjednáváme nápravu v tvaru.
LN Můžete nějak přiblížit výtvarné pojetí?
To je těžké. Ale tato hra je jako hračka, což poměrně dobře vystihuje výtvarnou koncepci.
LN Upravovali jste text?
Ano. Krátili jsme a ještě nejsme u konce. Nechceme se zaobírat něčím, co nikoho nezajímá, a tedy nudit. Než ale spadne gilotina, musí chvíli viset. To jsou trable s temporytmem. Ještě jsme úplně nekápli na to, co tam má opravdu zůstat. Ale tentokrát jsme nepřepisovali ani neprohazovali... vlastně ano -jen jsme jednu mužskou postavu přepsali na ženskou, kvůli většímu dramatickému efektu. Čechovovi by se to líbilo.
LN Proč jste pozval k hostování paní Medveckou?
Na to se nedá jednoduše odpovědět. Taťána je světová herečka, jak víte. To je jeden z hlavních důvodů. Kdyby žila a pracovala v Hollywoodu, její plakáty by visely i v bangladéšských chýších. O tisících dalších důvodů se dozvíte z inscenace.
LN Budete také vbrzku režírovat muzikál - Obraz Doriana Graye v Ta Fantastice. Co vás k tomu přivedlo?
Petr Kratochvíl a Michal Pavlíček se rozhodli, že zkrachují a poradila jim to kritička Marie Reslová. Týpek, který ani neumí zapískat hymnu a mění si trencle jen jednou za dva dny, to je vhodný adept na takovou látku. Wilde asi potřebuje po čumáku, jak naznačují hvězdy.
LN Nebojíte se jako režisér muzikálu a zpěváků pop music?
Jako režisér ne, jako divák často ano a oprávněně. Ale ti zpěváci pop music, s kterými budu pracovat, jsou fajn i když malinko praštění. Takže se spíš těším. Jsem zvědavý, jak na mě budou nadávat.
