Corneillův Lhář v nové inscenaci režisérky Aminaty Keity ukazuje, že barokní dílo i dnes může být aktuální a bavit

Brněnští inscenují Lháře s moderním nádechem v textové i vizuální složce, aniž by režie jakkoliv vykloubila či obešla originální text a jeho dramatickou architekturu. U Corneille se jedná o archetyp chlubila, kecala, který vrší lži a zaplétá se do situací tak, že – zdá se – již není úniku. Ovšem v Corneillově skvostné komedii nelže hlavní postava pro vlastní zábavu. Panic Dorant si vybájí své hrdinské činy hlavně z nedostatku sebevědomí, chce totiž sbalit nějakou dámu. Neustále sebe i okolí zaplétá do svých lží a vytváří zmatený svět, ve kterém již nikdo neví, co je a co není pravda. V brněnské inscenaci až materiálně cítíte ten neustálý tlak okolí na (ne)sebevědomého chvástala a žasnete nad tím, jak je právě v naší době nejrůznějších selfpromotérů toto téma aktuální.