Režisér i dramatizátor v jednom se snaží využitkovat potenciál díla ve všech možných aspektech. Honí sice mnoho zajíců a klade na diváka značné nároky, ale je to hon vzrušující, velkolepý a do značné míry úspěšný.
Důvod, proč se inscenátoři rozhodli vstoupit se svým projektem na jeviště Státní opery, kam činohra Národního divadla již dlouho nezavítala, je nasnadě. Poté, co roku 1939 došlo k německé okupaci českých zemí, byl osud divadla diktován protektorátními mocenskými orgány: divadlo posléze přejmenované na Deutsches Opernhaus sloužilo pro politická shromáždění příslušníků NSDAP (pouze příležitostně v něm hostovaly soubory ze zahraničí a soubor německé opery z Moravské Ostravy).
Na tyto historické skutečnosti je v inscenaci přímo odkazováno scénou, kdy před staženou oponou hřímá ideologické bláboly Generál letectva v podání vynikajícího Marka Daniela.