Sobota 28. ledna 2023, svátek má Otýlie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

NEJ HITY: Hutkovi bylo líto Havla. Tak mu napsal píseň

Kultura

  7:00
Psal se rok 1977. V Anglii byla vydána přelomová punková deska Never Mind The Bollocks,Here’s The Sex Pistols, v tehdejším Československu manifest Charta 77. Jedním z autorů a prvních signatářů byl Václav Havel

Hutka Jaroslav foto: Hynek Glos, Lidové noviny

Svůj podpis pod kritiku státní moci nabídl i písničkář Jaroslav Hutka. Tehdejší disident a budoucí prezident mu to rozmluvil."Havel tehdy mně a Vlastovi Třešňákovi vysvětlil, že dokud můžeme koncertovat, tak ať hrajeme – na podpis Charty že budeme mít dost času, až nám veřejné vystupování zakážou," vzpomíná Jaroslav Hutka. Státní bezpečnost se však v prvních lednových dnech pramálo starala o folkové trubadúry; už 6. ledna poslala za mříže Václava Havla, Ludvíka Vaculíka a Pavla Landovského – tažení proti chartistům začalo.

HAVLÍČKU, HAVLE

hudba: Jaroslav Hutka
text: Jaroslav Hutka
zpívá: Jaroslav Hutka
rok: 1977

Byl únor, Jaroslav Hutka seděl v kuchyni olomouckého bytu svých rodičů; jeho kamarád Havel seděl už skoro měsíc.

Bylo mu ho líto, často na něj v posledních dnech myslel.

Hlavou mu projel verš: "A podle litery paragraf – šavle / teď dumej o právu, Havlíčku, Havle." A vzápětí další a další rýmy, za půl hodiny byla písnička hotová; slova i hudba.

Premiéru měla v Olomouci; jen část publika tenkrát znala jméno Václava Havla. Zasvěceným přeběhl úlek přes tvář, vzápětí ho vystřídal smích.

Těm, co nechápali, se rychlou šuškandou dostalo poučení – poslední tóny se rozplynuly do bouřlivých ovací celého sálu; teď už rozuměli všichni! "Publikum tenkrát nebylo moc odvážné – každý písničkář si musel dávat velký pozor, aby ho příliš nevyděsil. Ale tahle skladba byla přesně na hraně pověstné české poťouchlosti – byla radostně osvobozující, takže si ji lidi rádi zpívali," soudí Jaroslav Hutka. Na jeho koncertech však velmi krátce – v polovině května 1977 si pro provokujícího písničkáře přišli policajti: ve vyšetřovací vazbě strávil osmačtyřicet hodin. Nenudil se, vyslýchali ho. Hlavně jim ležela na srdci písnička chytře splétající osudy dvou režimem vězněných mužů.

TEXT

Mají tě v ohrádce, za mříž tě vsadili
andělé z Brixenu, co vzývaj' násilí,
pohádka pro děti, loutkové divadlo,
tahají za nitky, nevyjdou na světlo.

R: A podle litery "paragraf - šavle" teď dumej o právu, Havlíčku, Havle,
a podle litery "paragraf - šavle" teď dumej o právu, Havlíčku, Havle!

Trochus' je popletl, řídil ses zákonem,
co platí nad lidmi a také nad pánem,
pán se však urazil - jaképak zákony,
on přece nejlíp ví, kdo má být poslušný.

R:

Co tě to napadlo, foukat jim do kaše,
nejezdils' na koni, cválal jsi na bleše,
pan Bach má básníky ve velké vážnosti,
jak rád je v erárních komůrkách pohostí.

R:

Vždyť je to nerozum, zkusit se s mocným přít,
mohl ses dobře mít, šlo by to zařídit,
a při tvých schopnostech pán by tě zaměstnal,
stačilo pochopit, stranou bys nezůstal.

R:

Potichu, bez hluku přišli tě navštívit,
korektně, zdvořile, nemoh' jsi odepřít:
"Hostinské pokoje, mistře, už čekají,
oblek si neberte, lepší tam dávají."

R:

V Brixenu na rynku holky si šeptají:
"Zavřeli Havlíčka, lidi ho nedají,
vždyť uměl hezky říct, nač my jen mysleli,
že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli."

R:

Moc chtěli vědět, o kom že se v ní konkrétně zpívá. No přeci o Karlu Havlíčku Borovském, tvrdil písničkář. Vyšetřovatel se zamyslel: "A odkdy si Havlíček říkal Havel, aha?!" Hutka se zamýšlet nepotřeboval: "V Epigramech. Jehly, špičky, sochory a kůly / stesal, skoval, zostřil, sebral kvůli / vojně s hloupostí a zlobou místo šavel / Borovský Havel." Hutka neprodleně putoval zpátky do cely. Ale k námětu skladby se příslušník StB vrátil při dalším výslechu: "Měl jste pravdu. Jeden náš soudruh byl v knihovně, prostudoval spisy Havlíčka Borovského a našel to tam." Hutka se v duchu usmál; nenapsal to úmyslně – kdysi dávno Havlíčka Borovského s oblibou čítával, do písně o Havlovi mu to vlezlo podvědomě. Podvědomí je potvora!

V květnu byl z vězení po pěti měsících propuštěn i Václav Havel; jeho přátelé už na něj doma čekali; mezi nimi i Jaroslav Hutka. Ještě ten večer mu zahrál svou písničku.

"V Brixenu na rynku holky si šeptají / zavřeli Havlíčka, lidi ho nedají / vždyť uměl hezky říct, nač my jen myslely / že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli..." dozpíval Hutka závěrečná slova. Nedávný vězeň a budoucí prezident si odkašlal, autora pochválil, ale zároveň nesměle požádal: "Tu poslední sloku o tom pěkným mužským nezpívej – je to až příliš pochvalný." Hutka se rozesmál: "Já se nenechám cenzurovat ani od komunistů, Vašku, natož od tebe!"

V říjnu 1978 opustil Jaroslav Hutka Československo – usadil se v Nizozemsku. Václav Havel byl v říjnu 1979 znovu usazen do vězení; dostal čtyři a půl roku. Propuštěn z výkonu trestu byl ze zdravotních důvodů 7. ledna 1983. Jaroslav Hutka se o tom dozvěděl v Rotterdamu, ze stránek tamních novin. Okamžitě vytočil Havlovo domácí telefonní číslo. Přesto byl překvapen, když jeho kamarád zvedl sluchátko. "Žvanili jsme o tom, co je nového v Československu, probírali život v emigraci; byl to hodně dlouhý rozhovor. Teprve když jsme se loučili, tak Vašek řekl:,Jardo, tu poslední sloku v té písni o Havlíčkovi už zpívat můžeš...‘" 

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!