NEJ HITY: Ploužák musí být

Narážel tak na původ kapely Omega a Gábora Pressera, autora slavného hitu z roku 1969, který dokonce zaznamenal mezinárodní úspěch – v roce 1994 ji pod názvem White Dove do svého repertoáru vetkla německá metalová skupina Scorpions; nejprve ji vydala na singlu, o rok později zařadila na koncertní záznam Live Bites. Ostatně tahle píseň vyšla i česky. Na značce Panton už v roce 1972 ­– na svůj singl Paleta, jehož druhou stranu tvořila skladba Sacramento, ji nazpívala kapela Markýz John s textem Jana Vršeckého.

Aleš Brichta všechny námitky kategoricky umlčel. "Tohle je moje deska a já si na ní natočím, co chci!" A Dívka s perlami ve vlasech musela bezpodmínečně být jednou z nich – pro Brichtu hodně znamenala.

Vyrůstal sice na muzice, která se dala sehnat na burzách, pokud tedy zrovna byly na poměrně drahé zahraniční desky peníze, ale základ jeho hudebního vzdělání tvořily hlavně dostupnější nahrávky kapel z bratrských zemí, které se daly opatřit v polském a maďarském kulturním institutu.

"Měl jsem perfektně naposlouchaný polski zespół metalowy jménem Turbo, Tajne Stowarzyszenie Abstynentów čili TSA, magyar rockegyüttes Skorpió a Illés. A samozřejmě Omegu a Lokomotiv GT." Jak by tedy mohl neznat rockovou baladu Gyöngyhajú lány? "Byl to krásný ploužák, který jsme si na základce během mejdanů pouštěli stále dokola, když jsme se chtěli objímat s holkama. Tuhle písničku mám od té doby hluboce zaraženou pod kůží.

Původně taky Brichta chtěl, aby píseň byla natočena v duchu originálu, tedy s úvodním vybrnkáváním na čistou kytaru, zdobeným jemným sólem; přesně tak, jak to v roce 1969 nahrál Molnár György na desku 10000 lépes. Kytarista Brichtovy domovské kapely Arakain, v tomhle případě hlavně spoluaranžér Miroslav Mach, však píseň cítil v modernějším hávu. Na jednom se však oba shodli: v refrénu musí zaznít pěvecký sbor.

A tak byli sezváni spřátelení vokalisté – Roman "Izzi" Izaiáš, vůdčí osobnost skupiny Doga, Tomáš Hradil z metalové skupiny Trezor a Pavla Kapitánová; dnes už nežijící jazzová a muzikálová zpěvačka, která ve svých šestatřiceti letech tragicky zahynula při autonehodě.

Vokální trio se ve stanovený den sešlo v ostravském studiu "C" – "Ještě chviličku vydržte, Aleš tady bude hned," vítal je zvukař Petr Slezák. Brichta opravdu za pár minut dorazil, v ruce kus papíru s několika čerstvými řádky textu. "Spousta lidí mi později řekla, jak promyšlená slova jsem k téhle písni napsal. Taková blbost! Refrén jsem nadrásal v okamžiku, kdy už sboristi byli ve studiu. Nazpívali ho a teprve po jejich odchodu jsem začal psát sloky."

Petr Slezák už tou dobou míchal ostatní skladby, limitovaný pobyt ve studiu vyprchával, vydavatel netrpělivě čekal na desku. "Za odpoledne jsem měl celý text hotový, takže jakmile se vyskytla pauza v míchání, písničku jsem nazpíval. Neměl jsem čas nad tím nějak špekulovat, o to víc mě překvapilo, jak jsem se významově trefil do originálního textu," diví se ještě s odtupem let Aleš Brichta.

Nebylo to však jediné překvapení, které mu Dívka s perlami ve vlasech připravila. "No tak lásko, co chceš mi říct/máš už perly, možná i víc/lásko, na co se ptáš, svíčku zhasínáš./Nemám, lásko, co bych ti dal/chtělas' všechno, nebyl jsem král/lásko na co se ptáš/perly ve vlasech máš," vyčítá zpěvák své milé, která prodala jejich lásku za šňůru perel a dodnes se diví: "Strašně mě překvapilo, že se tahle písnička líbí ženským - vždyť je přece o tom, jaké jsou to děsné potvory! Že by se za sebe zastyděly?"