Ta žena je přírodní úkaz. Stopadesátikilová zpěvačka z Rokycan měřící metr a půl díky svému nakřáplému hlasu, nezapomenutelnému charismatu a „exotickým“ písničkám zpívaným romsky vyprodává v zahraničí celé sály.
Zpěvačka Věra Bílá podlehla infarktu. V Bílém domě zpívala Clintonovi |
Tuzemská rádia ji téměř nehrají, na západ od Aše je nejznámější reprezentantkou českého popu (kromě Německa, kde stále boduje dinosaurus Karel Gott). „Nejlepší romskou zpěvačku na světě“ - tak ji alespoň tituluje britský deník The Guardian - však sláva příliš nezajímá.
To, co by Věře Bílé (50), bývalé uklízečce z nádražní restaurace, mohly domácí „hvězdy“ závidět, nechává originální divu z Rokycan chladnou. Podle jejího manažera Jiřího Smetany zpěvačka články a recenze o své osobě nečte. Nevzrušuje ji, když jsou města jako Paříž, kde je možná nejpopulárnější, nebo Helsinky, odkud se vrátila nedávno, polepená jejími plakáty zvoucími na koncert.
„Chybí jí jakákoliv intelektuální ješitnost,“ tvrdí Smetana. Se svou kapelou Kale (v překladu Černí), v níž hrají její příbuzní, vystupovala Věra Bílá už v šestadvaceti zemích světa. Cestování ale příliš nemiluje. „Je jí jedno, kde hraje. Rozdíly mezi zeměmi ji moc nezajímají - třeba i proto, že se tam nedomluví, protože umí jen česky a romsky. Ona žije přítomnými pěti minutami.“ Hvězdu world music štve, že si v letadle nemůže zapálit (létá tedy alespoň s nezapálenou cigaretou v ústech), nerada se pohybuje po svých, v hotelových pokojích přestavuje postele, aby nestály kolmo, ale šikmo ke stěně (“Rovně spí přece mrtvoly,“ prohlásila v jednom rozhovoru.) V pětihvězdičkových hotelech si pere sama.
V roce 1994 ji objevila zpěvačka Zuzana Navarová, dva roky poté s ní začal spolupracovat někdejší textař Blue Effectu a pozdější emigrant Jiří Smetana, který v Paříži v 80. letech vedl rockový klub. „Dokázal jsem, že světový úspěch může mít i někdo, komu už bylo čtyřicet a nedělá bodybuilding,“ usmívá se Smetana, jehož kvůli holé hlavě a oblibě v kožených oděvech členové skupiny Věry Bílé zpočátku považovali za skina. Uzavřel s tehdy vycházejícími hvězdami etnické hudby smlouvu na 25 % jejich budoucích příjmů a začal připravovat půdu pro jejich kariéru.
„Podařilo se mi ten zlatý vlak dostat na koleje. Už byl tam, ale pak se to zadrhlo,“ líčí Smetana.
Před třemi lety totiž přijel do Prahy na koncert Věry Bílé v klubu Akropolis Henri Laurence, tehdejší muž číslo 2 evropské centrály vydavatelství BMG. Firma uvažovala o distribuci desek Věry Bílé do celé Evropy, spojené s masivní mediální podporou, jaké se dostává jen největším hvězdám. „Věra ale měla ten den hroznou náladu. Většinou se chová skvěle, ale on tam objevil starou protivnou domovnici,“ vzpomíná Smetana. Z chystané smlouvy tak prý kvůli nepříznivému dojmu, který Bílá u manažera zanechala, sešlo. Poslední deska Věry Bílé a Kale Rovava tak vyšla v jedenácti zemích světa u menších firem. Francouzské a americké nakladatelství podle Smetany dodnes romskym hudebníkům ze západočeských Rokycan dluží peníze.
V květnu vyráží Bílá a Kale na turné do Anglie, poté na Tchaj-wan. Proč se žena, jejíž zdravotní stav je spíše chatrný, trmácí po světě, když cestování nesnáší? „Vystupování před lidmi jí dává energii, která ji udržuje při životě. A samozřejmě potřebuje peníze,“ říká zpěvaččin manažer. Bílá totiž velkou část peněz, které vydělá, nahází do hracích automatů. Se svým manželem a adoptovaným synem m ožná i proto proto žije stále velmi skromně v jednopokojovém bytě v obyčejném rokycanském činžáku.“
Článek vyšel v magazínu Pátek Lidových novin 22. dubna 2005 |
