Julii v Prokofjevově baletu tančí ve 42 letech. Tělo mě bolí, ale jsem šťastná, přiznává v dokumentu baletka Márová

Dokument Martina Kubaly o primabaleríně Nikole Márové, který včera uvedla Česká televize, vypovídá o výjimečné osobnosti, která přijala balet se vším, co k němu patří, včetně negativ, kterých není málo. Márová baletem žije od útlého věku a ví, že její čas se nachyluje. To nepříjemné ji ale nestravuje, necítí se tím být frustrovaná, bere to jako součást milované profese. Vlastně se jeví jako protipól jiné tanečnice, Miřenky Čechové, kterou nutný dril ničil.

Kubala svou hrdinku představil nejenom jako skvělou tanečnici, ale také jako člověka: milující mámu, partnerku, pedagožku. A všechny tyto polohy vycházejí velmi autenticky. Je zjevné, že Márová ke Kubalově kameře cítí důvěru a přirozeně se otevře. Jsou to hodně intimní pocity, ze kterých se tu vyznává, jak v ní po představení ještě bouří emoce, jak si sama musí ještě postavu „dožít“ a jak pak cítí štěstí a naplnění z tvorby.

Nikola Márová, tak jak se jeví v tomto portrétu, je nesmírně pozitivní bytost, která svou profesí žije, ale zároveň je realistka, v čemž jistě hraje svou roli i její zralost. Samozřejmě je to fenomenální tanečnice, a velice všestranná. Inklinuje ke klasice, v níž je nedostižná, ale také se skvěle uplatňuje v moderním repertoáru.

Celým dokumentem se také vine téma fyzických limitů, o kterých mluví i Nikola. Tělo prostě bolí, zvlášť s přibývajícím věkem, a ona je sólistkou Národního divadla neuvěřitelných šestnáct let. Také zranění jsou s postupujícím věkem častější a právě během natáčení ji natržené vazy v kotníku znemožnily tančit vysněnou roli Julie ve známém Prokofjevově baletu. Už to, že ji může tančit ve čtyřiceti dvou letech, je neuvěřitelné, jak ve snímku zaznělo. A ona také opravdu stále má dívčí půvab, bezprostřednost a hravost. Asi bude něco na tom, co říká Jiří Kylián, že by neměla nikdy přestat tančit.

Nikola Márová

Nicméně premiéra Romea a Julie Márové utekla a v dalším bloku představení zase zasáhl covid. S úsměvem říká, že se z takových věcí dávno nehroutí. A to je dobře, protože nakonec si roli zatančila v říjnu letošního roku. Její pozitivní postoj a vitalita jsou ohromně osvěžující a nelíčené, zvlášť v dnešní tak frustrující době.

Kubala se jako dokumentarista věnuje baletu souvisle, natočil portréty Darji Klimentové, Terezy Podařilové, Petra Zuzky či Jiřího Kyliána. I v případě Márové se mu podařilo vystihnout její vnitřní ustrojení a to je pro takový typ dokumentu to nejdůležitější.