„Letošní návštěvnost byla rekordní. Chodí nebývale mnoho hlavně mladých lidí. Jsme překvapeni, že je o Ostravské dny takový zájem,“ uvedla ředitelka festivalu Renáta Spisarová-Kotík. Dodala, že v hlavních sálech jako Trojhalí Karolina či ostravská katedrála problém s kapacitou nebyl. „I když i tam jsme museli přidávat židle. Ale nikoho jsme nemuseli odmítnout. Na kapacitní možnosti jsme naráželi v menších prostorách,“ řekla.
Bývalá jatka jako koncertní chrám
Festival se tentokrát rozšířil i do dvou objektů, jež se po rekonstrukci nebo výstavbě otevřely loni či letos. „Tyto prostory festival posunuly zase na další úroveň. Letos otevřený objekt fakulty umění je reprezentativní prostor. Stejně tak i opravená jatka, kde sídlí galerie PLATO. Ukázalo se, že hlavní jateční místnost má úžasnou akustiku. Působila jako koncertní chrám. Prostor může mít směle i jiné ambice než jen výstavní projekty,“ uvedla Spisarová-Kotík.
Oázy uprostřed pouště
Program závěrečného koncertu v Trojhalí Karolina odpoledne patřil dvěma souborům. Společně vystoupily orchestr ONO – Ostrava New Orchestra a Ostravská banda. Nejprve zahrály ve světové premiéře skladby pěti autorů. Mezi nimi i dílo Petra Kotíka, jenž první koncert sám dirigoval. „Obracíme se na dnešní stav hudebního života, který působí, jako by člověk stál uprostřed pouště a tu a tam zahlédl několik oáz. I tato slova jsou součástí manifestu, který podepisují skladatelé Petr Kotík, Christian Wolff, Phill Niblock, Alvin Curran a Roscoe Mitchell,“ uvedli pořadatelé ke koncertu.
Druhý koncert od 21 hodin dirigovali Johannes Kalitzke a Jiří Rožeň. Vedle dvou orchestrů se představili i sólisté, například houslistka Hana Kotková či Tamás Schlanger hrající na violoncello. Večeru dominovalo kolosální dílo Concerto per violino e orchestra z roku 1969 skladatele Bruna Maderny.
