Soutěž je „nacpaná“ zajímavými filmy a stejně jsou na tom i sály při projekcích. V každém soutěžním bloku se najde hned několik snímků, které jsou na místě oceněny spontánním potleskem publika. Festival animovaných filmů čeří hladinu poklidného lázeňského života již popáté. Místní si zvykli, a protože je hezky, večerní promítání na náměstí se těší hojné účasti stejně jako projekce úspěšných dlouhometrážních snímků během dne. Skupinky mladých brouzdají kolem rybníka Svět, plní již plné restaurace a spolehlivě vytvářejí festivalovou atmosféru.
Z mediálního pohledu chybí „slavné“ tváře. Ačkoli včera měli v divadle besedu Jiří Lábus s Otou Jirákem a večer hráli v místním kulturáku Monkey Business. Těm, kteří se zajímají o „podivný“ svět animovaných příběhů, ale „Žito“ očividně nechybí. Nenápadné hvězdy zde můžete potkat na každém rohu. Vtip je v tom, že znáte tváře jejich postaviček, ale ne ty jejich. S těmi se seznámíte, třeba když porotci uvádějí svou tvorbu. Velké odezvy se dočkal Gil Alkabetz, jehož snímek Zmírat láskou, zde loni získal Grand Prix AniFestu. Alkabetz je původem z Izraele, žije v německém Stuttgartu, učil v americkém Denveru, švýcarském Lucernu a se ženou vlastní produkční studio. Český divák zná například jeho animované titulky ke snímku Lola běží o život. Nenápadný tvůrce je názorným příkladem „animovaného světoobčanství“, které s sebou tato profese přináší - dobrý příklad pro mladé adepty, kteří studují na jedné z pěti českých škol. I on potvrzuje, že „Najít dobrý námět je nejtěžší ze všeho“.
Diváci se mohou potkat také s legendou české animace Břetislavem Pojarem. Začínal jako dvorní animátor Jiřího Trnky. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl jedním z tvůrců, které si z celého světa vybralo věhlasné studio National Film Board of Canada. Tuto éru zde připomíná „kraťas“ Balablok, který je součástí dvou pásem Kanadské animace, sestavených z nejslavnějších snímků, jenž vznikly pod hlavičkou NFB (polovina z nich byla oceněna Oscarem). Ale Pojar je i ve svém úctyhodném věku stále aktivní: v národní soutěži krátkých filmů má snímek Hiroshi a v soutěži celovečerních filmů se o cenu uchází Fimfárum 2. Novou čtveřici werichovských pohádek završuje právě Pojarův Paleček. Kdybych neznala jednotlivé tvůrce, vsadila bych si na to, že Palečka, který vtipně kombinuje loutku s ploškovou a kreslenou animací, dělal ten nejmladší a nejodvážnější z nich. O to, aby se urodil nějaký nový „světový“ režisér, se má postarat soutěž Nové projekty animované tvorby podporující autorské záměry. Výsledky prvního ročníku spíše potvrzují finanční nouzi starších a nepřipravenost mladších tvůrců. Ze třinácti projektů porota jednomyslně vybrala pouze Hrnečku vař! Jiřího Barty. Plastic People Pavla Koutského a Paní G. Michala Žabky jsou doporučeny k realizaci po úpravách scénáře.
Z mediálního pohledu chybí „slavné“ tváře. Ačkoli včera měli v divadle besedu Jiří Lábus s Otou Jirákem a večer hráli v místním kulturáku Monkey Business. Těm, kteří se zajímají o „podivný“ svět animovaných příběhů, ale „Žito“ očividně nechybí. Nenápadné hvězdy zde můžete potkat na každém rohu. Vtip je v tom, že znáte tváře jejich postaviček, ale ne ty jejich. S těmi se seznámíte, třeba když porotci uvádějí svou tvorbu. Velké odezvy se dočkal Gil Alkabetz, jehož snímek Zmírat láskou, zde loni získal Grand Prix AniFestu. Alkabetz je původem z Izraele, žije v německém Stuttgartu, učil v americkém Denveru, švýcarském Lucernu a se ženou vlastní produkční studio. Český divák zná například jeho animované titulky ke snímku Lola běží o život. Nenápadný tvůrce je názorným příkladem „animovaného světoobčanství“, které s sebou tato profese přináší - dobrý příklad pro mladé adepty, kteří studují na jedné z pěti českých škol. I on potvrzuje, že „Najít dobrý námět je nejtěžší ze všeho“.
Diváci se mohou potkat také s legendou české animace Břetislavem Pojarem. Začínal jako dvorní animátor Jiřího Trnky. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl jedním z tvůrců, které si z celého světa vybralo věhlasné studio National Film Board of Canada. Tuto éru zde připomíná „kraťas“ Balablok, který je součástí dvou pásem Kanadské animace, sestavených z nejslavnějších snímků, jenž vznikly pod hlavičkou NFB (polovina z nich byla oceněna Oscarem). Ale Pojar je i ve svém úctyhodném věku stále aktivní: v národní soutěži krátkých filmů má snímek Hiroshi a v soutěži celovečerních filmů se o cenu uchází Fimfárum 2. Novou čtveřici werichovských pohádek završuje právě Pojarův Paleček. Kdybych neznala jednotlivé tvůrce, vsadila bych si na to, že Palečka, který vtipně kombinuje loutku s ploškovou a kreslenou animací, dělal ten nejmladší a nejodvážnější z nich. O to, aby se urodil nějaký nový „světový“ režisér, se má postarat soutěž Nové projekty animované tvorby podporující autorské záměry. Výsledky prvního ročníku spíše potvrzují finanční nouzi starších a nepřipravenost mladších tvůrců. Ze třinácti projektů porota jednomyslně vybrala pouze Hrnečku vař! Jiřího Barty. Plastic People Pavla Koutského a Paní G. Michala Žabky jsou doporučeny k realizaci po úpravách scénáře.
