Orel bělohlavý jako mazlíček. Excentrický Peacemaker je tragikomická postavička

Když je tedy naverbován do malého týmu specializovaných agentů, aby jim pomohl se zastavením mimozemské hrozby, mohlo by se zdát, že jde o nejhorší možnou volbu. Peacemakerovi navíc za zády stojí podobně smýšlející hrdina Vigilante, absolutní šílenec bez špetky sociálního cítění. Svět to má nejspíš spočítané.

Superhrdinských seriálů a filmů je za pětník celý sáček. Pokud chce nějaká novinka prorazit, musí se co nejvíce odlišit, ale zároveň zapadnout do žánrového mustru. Televize HBO potřebovala bombu v porovnání s nabídkou Netflixu (Gotham, Flash nebo Umbrella Academy) a Disney Plus (celý katalog marvelovských seriálů). Peacemaker je přesně tou bombou, na kterou se vyplatilo čekat. Ne každý klaďas má totiž za mazlíčka orla bělohlavého a žije sám v karavanu ve tvaru americké vlajky. Ne každý klaďas se psychicky zhroutí, když na jeho zbrani není vypálená holubice míru, jeho poznávací znamení.

John Cena je po Dwaynovi Johnsonovi dalším bývalým zápasníkem wrestlingu, který to zkouší ve filmech a seriálech. To, že není hercem, je zcela očividné už od prvních záběrů. Jeho okázalé přehrávání ale k titulní postavě prostě sedí a upřímnost, s jakou se role zhostil, je obdivuhodná. Skutečný herecký talent pak postavě Vigilanta propůjčil britský herec Freddie Stroma, jemuž role dovolila stylově se utrhnout ze řetězu. Jennifer Hollandová v roli agentky Emily Harcourtové fanoušky pulpovějšího přístupu také nezklame.

Otěže Peacemakera drží pevně v rukách americký scenárista, režisér a producent James Gunn. Ještě než ho proslavila ztřeštěná filmová sága Strážci galaxie z komiksové stáje Marvelu, točil filmy pro americké nezávislé studio Troma Entertainment, které si kultovní status mezi fanoušky braků zasloužilo šílenými filmy jako Toxický mstitel nebo Noc drůbežích mrtvol, kde, jak už z názvu vyplývá, poklidné městečko Tromaville decimuje armáda nemrtvých kuřat. Marvel si zakládá na tom, aby jeho produkty byly přístupné i dospívajícím, DC si žádná taková omezení nevynucuje. Peacemaker je od Tromy snad první Gunnův projekt, kde mu bylo skutečně dovoleno popustit uzdu fantazie a vrátit se částečně k úplným začátkům. Seriál divákům postupně dávkuje krev, sex i nadávky. Nic z toho ale nepůsobí účelově.

Peacemaker dává svou brakovou poetiku hrdě na odiv a kde si jiné seriály dávají pozor, aby v delikátní době korektností někomu nešláply na kuří oko, tam hrdina v červeném kostýmu hladí diváky proti srsti. Je to zcela svěží přístup, který na seriálu oceňují i kritici v recenzích. Hrdinovi je zkrátka jedno, když na cestě za mírem (a zábavou) někoho urazí.

I díky přímému přístupu je ze seriálu jako produktu cítit, jak se při natáčení museli všichni přítomní královsky bavit. Tím nejvýraznějším příkladem jsou znělka a úvodní sekvence. Ztřeštěné taneční číslo ve stylu osmdesátých let je geniální ve své jednoduchosti a překvapivé v provedení. Je nepsaným pravidlem, že úvody seriálů diváci obecně přeskakují (streamovací služby to umožňují). Úvod Peacemakera ale s gustem zhltnete pokaždé, protože se zkrátka neomrzí, stejně jako celý seriál. Ten naštěstí nemá ambice mnohých konkurenčních superhrdinských seriálů, které se snaží hrát si na „rozkouskované filmy“ epických proporcí. Peacemaker je ryzí televizní zábava, kterou by kinosál akorát hyzdil. Osm epizod první série je tak akorát na příjemný víkendový oddych.

Nutno ale dodat, že pro úplný zážitek ze seriálu je nutné vidět Gunnův film Sebevražedný oddíl (2021), kde měli diváci možnost titulní postavu filmu poprvé poznat. Kdo film již viděl, jistě mi dá za pravdu, že se Peacemaker ve filmu velkého prostoru nedočkal. To seriál, jenž na snímek přímo navazuje, mění. Z nesympatického svalovce dělá jednu z nejkomplexnějších a zároveň i nejsympatičtějších postav z komiksové stáje DC. Pro mě zatím překvapení roku.