Napjaté očekávání v téměř zaplněné hale Sazky, jaké v pátek večer předcházelo vystoupení jedné z veličin amerického grunge 90. let, nemělo mezi velkými koncerty poslední doby obdoby. Ani "podnikový večírek" s Madonnou, ani pozitivně laděná, uvolněná radost z hudby, jíž se vyznačovalo vystoupení Kaliforňanů Red Hot Chili Peppers, nepřitáhly tak oddané publikum jako poslední mohykáni mohutné hudební vlny ze Seattlu.
Ta v čele s Nirvanou kdysi smetla z trůnu nejprodávanějšího amerického interpreta, samého popového krále Michaela Jacksona. Být fanouškem Pearl Jam je zjevně dlouhodobý úvazek, ovšem nejspíš díky desce z letošního května byli v hale vidět nejen ti, do jejichž dospívání zkraje devadesátých let Perl Jam promluvili, ale i posluchači o dost mladší. "Pearl Jam, zapomněli jste na Polsko!" zněl vzkaz na transparentu vyvěšeném tak, aby jej kapela měla na očích. Velmi často byla v hledišti slyšet také němčina a angličtina.
Věrni svému stylu
Večer otevřelo artrockové trio Tarantula A. D. s kytarou, zpívajícím bubeníkem a violoncellem, krátce před půl desátou nastoupila seattleská pětice posílená o klávesistu Booma Gaspara. Střídmá scéna se obešla bez jakýchkoliv vizuálních efektů, pouze s prostým světelným obloukem a střídáním barev na pozadí jeviště. Chyběly i projekční plochy po stranách pódia, na nichž se při velkých koncertech obvykle promítají záběry z kamer umístěných na pódiu.
Fanoušci Pearl Jam si prostě museli vystačit s hudbou samou, intimním zážitkem nafouklým do absurdní velikosti stadionu. Zpěvák Eddie Vedder po jedné z prvních skladeb přečetl z papíru pozdravy v češtině a potom anglicky dodal: "Vynasnažíme se udělat pro vás dobrou show". A jak řekl, tak učinil.
Fanouškovská věrnost je odpovědí na stylovou věrnost samých Pearl Jam. Do charakteristické nálady zapadly i skladby z nového alba, zvláště World Wide Suicide a Life Wasted. Na konci každé písně se hala ponořila do tmy střídané výbuchem nadšení, jakmile zazněl známý riff ohlašující další skladbu, například dobře známé Even Flow, Jeremy či Alive, kterou kapela poctivě vygradovala. I na místech k sezení většina diváků stála, často s rukama nad hlavou. Mezi stojícími na ploše se zase proplétaly divoce křepčící postavy s písní na rtech. K "oldschoolové" poctivosti večera bez politických proklamací patřil Vedderův skvělý zpěv, bubenické extempore a sólo s kytarou za hlavou. Dvěma přídavky Yellow Ledbetter a Rocking In The Free World od Neila Younga se už v rozsvícené hale Pearl Jam s nadšenými fanoušky po dvou hodinách rozloučili. "Děkuji mnohokrát," pronesl Vedder česky. Páteční večer s Pearl Jam se nesl ve znamení intenzivního prožitku na stejné vlně.
