O fenoménu hromadného odchodu Čechů do Ameriky v 60. letech 19. století už dnes běžný člověk nic neví. A přece tehdy, v době bachovského absolutismu a neustálých strachů o živobytí, tento krok zvažovaly i takové persony jako Božena Němcová či K. H. Borovský.
Existuje dokonce celá oblast zlidovělých písniček o „blahobytu v Americe“. „Za velkou louži, tam každej touží, lítaj tam dozlata pečený kuřata, řeky jsou plný piva, o práci se jen zpívá,“ praví jedna z nich. A jiná zase vytrubuje: „Ze samých klobásů dělají ploty, zásoba tvarůžku zahání psoty, samá legrace je v Americe, muzikanti hrajou na jitrnice.“
Žižkov, okres Dakota
Dnes víme, že nešlo ani tak o spontánní akce, jako spíš o masivní kampaň. Lidem odcházejícím za lepším bydlem slibovaly hory doly jak firmy v Hamburku, odkud se vyplouvalo v žalostném podpalubí zaoceánských lodí, tak ti, kteří na tzv. amerických dražbách, pořádaných pravidelně na každé druhé návsi, mohli od odjíždějících rodin za babku odkoupit jejich majetek.
Realita pak s vyprávěním zpravidla neměla nic společného. Kdo přežil cestu, za mořem živořil. Našli se ale i tací, kteří se uchytili a založili celé vesnice a městečka. V jednom cestopisu z roku 1890 stojí, že ve Státech je „několik Nových Prah, Olomouc v okresu Barton, Palacký v okresu Ellsworth, Havlíček v okresu Bon Homme, Plzeň v okresu Kewaunee, Protivín v okresu Howard, Vltavotýn v okresu Brule a Žižkov v Dakotě, okres Yankton.“
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Známý neznámý Jacques Levy |
