S Madonnou, tou pracovitou, cílevědomou a tvrdohlavou blondýnou starší hudební generace, ji spojuje původ v americké rodině katolíků s italskými kořeny. A přestože se Gwen Stefani vzhledem zas tak moc neliší od dospělejší verze panenky Barbie, jako zpěvačka s dvěma světově úspěšnými sólovými deskami i majitelka oděvních značek L. A. M. B. a Harajuku Lovers Line svými nápady výrazně určuje to, co se bude poslouchat a nosit.
Půvabu Gwen Stefani ovšem nepodléhají jen ti, pro něž může být osmatřicetiletá Kaliforňanka, původně stojící v čele kapely No Doubt, vzorem. Jedním z jejích příznivců je například Michal Nanoru, šéfredaktor časopisu Hype. Svoji zálibu vysvětluje takto: „Češi jsou, známá věc, šedáci. Šedivou mají pleť, šedivě se oblékají, šedivě myslí, šedivě volí a každá cesta z Ruzyně vám připomene, proč je z princezny Myší kožíšek nesmrtelný evergrey. Jak potom nemilovat androgynní bytost, která na pódiu dělá kliky a platinové lokny předválečného Hollywoodu nosí na ramenou olympijského plavce?“
Z té holky šel strach
S kapelou No Doubt, v níž zpívala od roku 1992, vstoupila do povědomí za hranicemi USA deskou Tragic Kingdom, obsahující hity Don’t Speak, Just a Girl nebo Spiderwebs. „Asi jako všichni, všiml jsem si jí v roce 1996 se skladbou Don’t Speak,“ vzpomíná Nanoru. „Už to bylo dost divné. Křehká písnička, krásná holka v šatečkách, s mrkačkama a pusinkou, všechno v pořádku.
Ale do toho filmového klipu někdo nastříhal koncertní video, kde téměř nahá, zelenožlutá potem a světly kope kolem sebe a skáče s takovou agresivitou a chlapskou motorikou, že jsem se jí bál. Ani hlava Marilyn Monroe nebo Jean Harlow s nalepovacími řasami a skleněnými slzami mě nezbavovala strachu z toho, co začínalo pod bradou - skinheadská holka a perla bílé spodiny. Netvrdím, že by Gwen byla druhá strana Marilyna Mansona, ale přemýšlel bych o tom. Na druhou stranu mezi všemi těmi rockery a riot girls byla jak Debbie Harry mezi pankáči,“ popisuje svůj tehdejší dojem Nanoru.
S No Doubt následovala ještě alba Return To Saturn (2000) a Rock Steady (2001), výrazný úspěch ovšem Gwen Stefani čekal po vydání první sólové desky Love. Angel. Music. Baby. v roce 2004. Na albu spolupracovala producentka a skladatelka Linda Perry, člen dvojice OutKast André 3000, dvojice futuristických hiphoperů Neptunes. Ještě o rok dříve spustila svoji oděvní a designérskou značku nazvanou L. A. M. B. podle počátečních písmen v názvu desky, později ještě přišla se značkou Harajuku Lovers pro méně majetné ctitele svých nápadů a tvořivosti, nazvané podle japonských tanečnic, s nimiž vystupuje na koncertech. Ačkoliv je, co se slávy týká, Stefani srovnatelná s průmyslníky typu raperů Kanyeho Westa či Jaye-Z, jak podotkla nedávno v rozhovoru pro deník Guardian, za kolekcemi obou značek stojí tým pouhých pěti lidí.
V Praze uvidíme Gwen Stefani za týden - koncertem v Sazka Areně zakončí turné ke svému druhému sólovému albu Sweet Escape. Od 21. dubna, kdy v Las Vegas turné k desce Sweet Escape začalo, plnila haly v Severní, Střední a Jižní Americe, na Novém Zélandu, Blízkém východě a v Evropě. Přitažlivost „obyčejné holky v neobyčejném světě“, jak o sobě zpívá na nové desce, má podle Michala Nanoru několik důvodů. „Víc než kdokoliv jiný, včetně Madonny, dokázala Gwen spíchnout charakteristický styl, pendlovat mezi rock’n’rollem a glamourem, a přitom si pořád udržet rozvernost ulice. A taky lehce idiotskou komiksovost amerických subkultur. Na rozdíl od Madonny se ale té hře s genderovými stereotypy a populární ikonografií směje už na pódiu. Její repertoár po No Doubt je pak vedle té taškařice vlastně podružný.“
Půvabu Gwen Stefani ovšem nepodléhají jen ti, pro něž může být osmatřicetiletá Kaliforňanka, původně stojící v čele kapely No Doubt, vzorem. Jedním z jejích příznivců je například Michal Nanoru, šéfredaktor časopisu Hype. Svoji zálibu vysvětluje takto: „Češi jsou, známá věc, šedáci. Šedivou mají pleť, šedivě se oblékají, šedivě myslí, šedivě volí a každá cesta z Ruzyně vám připomene, proč je z princezny Myší kožíšek nesmrtelný evergrey. Jak potom nemilovat androgynní bytost, která na pódiu dělá kliky a platinové lokny předválečného Hollywoodu nosí na ramenou olympijského plavce?“
Z té holky šel strach
S kapelou No Doubt, v níž zpívala od roku 1992, vstoupila do povědomí za hranicemi USA deskou Tragic Kingdom, obsahující hity Don’t Speak, Just a Girl nebo Spiderwebs. „Asi jako všichni, všiml jsem si jí v roce 1996 se skladbou Don’t Speak,“ vzpomíná Nanoru. „Už to bylo dost divné. Křehká písnička, krásná holka v šatečkách, s mrkačkama a pusinkou, všechno v pořádku.
Ale do toho filmového klipu někdo nastříhal koncertní video, kde téměř nahá, zelenožlutá potem a světly kope kolem sebe a skáče s takovou agresivitou a chlapskou motorikou, že jsem se jí bál. Ani hlava Marilyn Monroe nebo Jean Harlow s nalepovacími řasami a skleněnými slzami mě nezbavovala strachu z toho, co začínalo pod bradou - skinheadská holka a perla bílé spodiny. Netvrdím, že by Gwen byla druhá strana Marilyna Mansona, ale přemýšlel bych o tom. Na druhou stranu mezi všemi těmi rockery a riot girls byla jak Debbie Harry mezi pankáči,“ popisuje svůj tehdejší dojem Nanoru.
S No Doubt následovala ještě alba Return To Saturn (2000) a Rock Steady (2001), výrazný úspěch ovšem Gwen Stefani čekal po vydání první sólové desky Love. Angel. Music. Baby. v roce 2004. Na albu spolupracovala producentka a skladatelka Linda Perry, člen dvojice OutKast André 3000, dvojice futuristických hiphoperů Neptunes. Ještě o rok dříve spustila svoji oděvní a designérskou značku nazvanou L. A. M. B. podle počátečních písmen v názvu desky, později ještě přišla se značkou Harajuku Lovers pro méně majetné ctitele svých nápadů a tvořivosti, nazvané podle japonských tanečnic, s nimiž vystupuje na koncertech. Ačkoliv je, co se slávy týká, Stefani srovnatelná s průmyslníky typu raperů Kanyeho Westa či Jaye-Z, jak podotkla nedávno v rozhovoru pro deník Guardian, za kolekcemi obou značek stojí tým pouhých pěti lidí.
V Praze uvidíme Gwen Stefani za týden - koncertem v Sazka Areně zakončí turné ke svému druhému sólovému albu Sweet Escape. Od 21. dubna, kdy v Las Vegas turné k desce Sweet Escape začalo, plnila haly v Severní, Střední a Jižní Americe, na Novém Zélandu, Blízkém východě a v Evropě. Přitažlivost „obyčejné holky v neobyčejném světě“, jak o sobě zpívá na nové desce, má podle Michala Nanoru několik důvodů. „Víc než kdokoliv jiný, včetně Madonny, dokázala Gwen spíchnout charakteristický styl, pendlovat mezi rock’n’rollem a glamourem, a přitom si pořád udržet rozvernost ulice. A taky lehce idiotskou komiksovost amerických subkultur. Na rozdíl od Madonny se ale té hře s genderovými stereotypy a populární ikonografií směje už na pódiu. Její repertoár po No Doubt je pak vedle té taškařice vlastně podružný.“
