Pátek 22. října 2021, svátek má Sabina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Pouť Dany Kyndrové: Rusko zachytila v proměnách posledních 40 let

Kultura

  10:52
Fotografka Dana Kyndrová představuje na Staroměstské radnici v Praze své putování Ruskem. Téměř čtyřicet let dokumentuje proměny ruské společnosti.

Sachalin 2010 foto: Dana Kyndrová

LN: V 70. letech jste vystudovala obor francouzština–ruština. Už tehdy jste fotografovala. Místo Francie jste ale jezdila do Sovětského svazu. Byla to dobrovolná volba? Co vás tam zaujalo?

Ne tak úplně. Když jsem v roce 1974 začala studovat, nikam se nemohlo jezdit. Francouzštinu jsem se naučila jako dítě v Alžírsku, kde táta trénoval volejbal. Po návratu do Prahy jsem chtěla studovat žurnalistiku, ale doba byla příšerná. Nakonec jsem zvolila obor francouzština a ruština. Táta pak odjel do západní Afriky, do Toga, na půl roku jsem přerušila studium a byla tam s ním. Když jsem se vrátila, potřebovala jsem pohnout s ruštinou. A v roce 1976 jsem přes známé odjela na pozvání do Moskvy.

LN: Jaké byly vaše první dojmy?

Fascinovala mě tam politická manipulace, kterou jsem znala z Československa. Zkušenost s komunistickým režimem byla mojí výhodou oproti západním novinářům, kteří často sklouzávali po povrchu. Rusko jako téma mě pak na chvíli přestalo zajímat, věnovala jsem se jiným – cyklu o ženě a o Podkarpatské Rusi. Po čase mě kamarádka pozvala, ať jedeme fotit do ruského pravoslavného kláštera v dnešním Estonsku. Zaujalo mě sledovat jistou obnovu pravoslaví.

Stěna smrt - Jaroslavl 1985

Stěna smrt - Jaroslavl 1985

LN: Co se za těch třicet let v Rusku změnilo?

Mnoho věcí zůstane stejných. Někdy se to tady vnímá jako nostalgie po komunismu, ale Rusové jsou nostalgičtí po tom, že byli světovou velmocí a všichni se jich báli. Jelcinovská éra je srazila na kolena, po roce 2000 pak bylo možné sledovat, jak jim Putin vrací symboly velikášství. Den vítězství 9 .května se znovu stal důležitým svátkem – a s ním se vrátil i pocit, že zachránili svět před Hitlerem.

Když jsem šla poprvé největší pravoslavnou pouť v roce 2006, 150 kilometrů, bylo tam 14 tisíc lidí. Dnes je to dvojnásobek. Jsou přesvědčeni, že pravoslavná víra Rusko spasí.

LN: Na vašich fotkách se Rusové smějí jen výjimečně. Působí to trochu bezútěšně.

To je pravda. Smějí se jen tehdy, když se napijí. Nemám ráda, když lidé u nás skuhrají. Stačí jet na předměstí Moskvy a vidíte, že situace je opravdu bezútěšná. Chvilku jsem uvažovala o tom, že budu fotit nové ruské boháče, ale to je jen velmi malé procento Ruska, mě vždycky spíš zajímali obyčejní lidé. A to není moc optimistické.

LN: V čem jsou Rusové podobní Čechům a v čem naopak úplně odlišní?

Jsou hrdí a to my nejsme. Nic by se nestalo, kdyby té hrdosti měli míň a my zase trochu víc. V té sounáležitosti s národem je obrovská síla, která jim pomáhá v těžkých situacích přežít. To už se u nás vytratilo. Jsou také schopni obětí. A mají víru. Kdežto tady je všechno zrelativizované, všechno se dá zpochybnit.

Petropavlovsk-Kamčatskij 2001

Petropavlovsk-Kamčatskij 2001

LN: Téměř čtyřicet let fotografujete život obyčejných Rusů, skoro vždy s politickým pozadím. Je to záměr, nebo náhoda?

Mohla jsem jezdit po Sibiři a dělat malebné fotky, třeba západ slunce nad tajgou, to jsou nádherné obrazy. Já ale měla potřebu vyjadřovat se k politické situaci. V roce 2011 jsem měla na Staroměstské radnici výstavu Rituály normalizace, Československo 70.–80. let,zajímaly mě komunistické manifestace, všichni je kritizovali, ale zároveň na ně chodili a tím systém podporovali. Nejhorší byla spartakiáda.

Nemám ráda manipulaci, možná proto mě svým způsobem nějak stále přitahovala. Zajímavá byla totiž i poutní místa, byl to sice jistý odpor proti režimu, ale ve skutečnosti stejně řízená masová manipulace.

LN: Tak teď, když jste uzavřela ruský cyklus, nepřijde na řadu Francie?

Na Francii se nechystám. V roce 2009 jsme s matkou měly výstavu ve Francouzském institutu v Praze, kde byly naše fotografie z Alžírska a z Toga. Já tam vystavila fotky z poloviny 70. let. Hodně lidí se mě ptalo, zda bych se tam nechtěla vrátit a něco nafotit. Jenže mě už není dvacet, a Afrika se hodně změnila. Jezdím tam jako průvodce. Je to občas hrůza ze strany bílých turistů: na všechno vytahují foťáky, fotí si muslimy, kteří se neradi fotí. Dnes je tam větší nesnášenlivost než tehdy.

LN: A jak rádi se fotili Rusové?

Ti měli často komplex. Že to nevypadá dobře. Divili se, proč si fotim opilce... Nechtěli, abych si fotila něco ošklivého. Mně to přišlo mnohem lidštější. A i když na fotkách ukazuji mizerii, není to o tom, že někoho zesměšňuju. Několikrát se mi stalo, že mi tajná policie zakázala fotit. Nechtěli Západu ukazovat negativní věci. Já ale nejsem někým placený propagandista.

Severní  Ural 2007
Baletní škola z roku 1981.

LN: Zažila jste, že by vás v poslední době cenzurovali?

Na Nový rok v roce 2012 jsem byla na Rudém náměstí. Policie v jednu chvíli vytlačovala lidi, Kreml byl impozantně nasvícený, tak jsem vytáhla svůj nenápadný foťák Leiku – a najednou za mnou stojí chlap a říká: Děvočka, co to fotíte?! A já na to, co bych nefotila, máme Nový rok a nejsme v Sovětském svazu. Nakonec mě nechal jít. Nikdy jsem se neregistrovala jako novinářka, abych nebyla v těch jejich strukturách. Nemusíte dělat nic špatného, ale stejně vás monitorují. Je jasné, že cenzura se do Ruska vrací.

LN: A teď, když je cyklus Ruska uzavřený, máte nové téma?

Mám drobnější projekty, na kterých dělám. Ale žádný z nich už nebude tak obrovský. Možná ještě rozpracuju pražské bezdomovce. Ale už nechci nikam cestovat.

Dana Kyndrová

Narodila se v roce 1955 v Praze. Od roku 1973 se věnuje fotografii. Je autorkou řady tematických cyklů, například Rusové, Odchod sovětských vojsk a Žena mezi vdechnutím a vydechnutím.

Autor:

Syndrom Petra Pana. Proč někteří muži nikdy nedospějí a žijí jako paraziti

Premium V každém chlapovi zůstává kousek kluka, ale musí to být právě jen ten kousek. Pokud muž nechce vyrůst a převzít...

Čína má Evropu v hrsti, za pár týdnů dojde hořčík. Auto bez něj nevyrobíte

Premium Vše nasvědčuje, že současná čipová krize v automobilovém průmyslu je jen zahřívacím kolem před tím, co se na Evropu...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...