Čeho si lidé budou všímat především a takřka výhradně, když najdou v hromadě písku mrtvého novorozence? Podle tvůrců filmu Úsvit toho, že má mrtvolka (samozřejmě sotva zřetelné) ženské i mužské pohlavní orgány. Tato „zrůdnost“ všechny nesmírně šokuje a stane se předmětem všech následujících debat i vyšetřování.
To ovšem probíhá pouze interně v rámci zlínského velkopodniku, který pod Tatrami v druhé polovině 30. let 20. století buduje svou odbočku a osadu Svit. Toto budoucí městečko (pojmenované zkratkou názvu podniku Slovenské vizkózové továrne) ve skutečnosti založil Jan Antonín Baťa, který sice není ve filmu explicitně jmenován, ale (ve zkarikované podobě) zřetelně přítomen.
Očekávaný příjezd továrníka je jedním z bodů, k nimž směřuje děj odpočítávaný po dnech v mezititulcích. Druhým takovým bodem je porod dítěte hlavní hrdinky Heleny, manželky ředitele továrny na umělá vlákna ve Svitu.
Svedeme to na komunisty
Nález údajného „monstra“ vyvolá paniku a dohady. I těhotná Helena (Eliška Křenková) coby téměř dostudovaná medička a provozovatelka podnikové ošetřovny se zprvu obává, zda nemůže jít o důsledek chemické výroby.
Její manžel Alois (Miloslav König) ve spolupráci s šéfem celého podniku zaangažuje do vyšetřování dva příslušníky československé vojenské kontrarozvědky. Všichni zainteresovaní muži fanaticky sledují jedinou tezi, totiž že mrtvolku do areálu propašovala „komunistická havěť“, aby podnik poškodila zejména v očích vlastníků okolních pozemků, jež chce firma skoupit.
Jediná Helena se odvažuje uvažovat nezávisle a k nelibosti manžela pátrá na vlastní pěst. Setká se přitom s člověkem jménem Saša (Richard Langdon), který má podobně jako mrtvé dítě mužské a ženské pohlavní orgány.
Další dění se pak točí především okolo Heleniny snahy najít pro Sašu pomoc a pochopení u vedení podniku (a tedy také u svého manžela). Sama si přitom průběžně ujasňuje, co vlastně intersexualita čili hermafroditismus představuje, a učí se porozumět tomu, jak se Saša cítí.
České filmy mají po premiéře. V hlavní soutěži karlovarského festivalu se představily snímky Úsvit a Citlivý člověk |
Jediným spojencem je jí přitom zlínský podnikový lékař Kubák (Luboš Veselý), ani ten však nedokáže zajistit Sašovi důstojné zacházení. Vedení podniku, tedy hlavní šéf (Ladislav Hampl) i Helenin manžel Alois, celou situaci bagatelizuje a vysmívá se jí, odmítá přijmout Sašovu svébytnost do svého zjednodušeně nalinkovaného světa.
Na změnu společenského naladění si budou muset lidé jako Saša počkat, a to o dost déle, než činí Helenin optimistický odhad, zní poselství snímku.
Včera jako dnes
Tvůrci Úsvitu se nijak netají tím, že v kulisách historické detektivky promlouvají především k dnešku. Zejména Helenu a Aloise obdařili dnešní mluvou a mentalitou (což ovšem v dobových reáliích dost skřípe), Sašu oblékají do mikiny.
Součástí propagační kampaně Úsvitu je sice informace, že vychází ze skutečného příběhu z 30. let, to je ovšem hodně nadsazené tvrzení. Jde totiž o inspiraci dobovou učebnicí soudního lékařství, ve které je popsán hermafroditismus a také „případ truhláře, který se oběsil v dílně, přičemž při pitvě bylo zjištěno, že jde zároveň i o ženu“.
To sice svědčí o reálné přítomnosti daného fenoménu v tehdejší společnosti, tím ale spojitost s konkrétní filmovou zápletkou také končí.
ÚsvitČR, SR 2023
Premiéra 5. 10. 2023 |
Snímek účinně pracuje s vizuální stránkou, působivý je mimo jiné kontrast tatranské přírody s bezmála utopickou vizí průmyslového města vznikajícího doslova na zelené louce. V příběhu se ale Úsvit zaplétá do bizarních konstrukcí a ideologických zkratek, které jsou až nápadně podobné těm, jimiž hýřil K. M. Walló (za přispění Otakara Vávry) ve filmu Botostroj z roku 1954.
Ani tam není J. A. Baťa jmenován, ale vylíčen je coby úlisný podvodník, asociál, zavilý antikomunista a sympatizant Hitlera. V Úsvitu je vedení zlínského impéria podáno prakticky stejně, byť jsou některé charakteristiky delegovány na šéfovy spolupracovníky.
Zároveň Úsvit dost nesnesitelně tlačí na pilu ve své dychtivé snaze přispět na správné straně do ostře sledované debaty o genderové identitě. Schematičnost zatěžuje jak postavu Heleny – kurážného anděla pochopení, osvěty a pokroku, tak všech jejích protivníků.
Názorností vyniká manželka stavbyvedoucího v podání Marthy Issové, která projevuje svou nezměrnou hloupost zaostalým tvrzením, že žena je žena a muž je muž.
Úsvit je ambiciózní projekt, který si všemi svými složkami hlasitě říká o pochvalu – mnohdy však právě až příliš úporně. Působivá výtvarná stránka či hudba od skladatele Simona Goffa (Joker, Černobyl) přicházejí ve snaživě konstruovaném příběhu poněkud nazmar.
