Nyní dvaapadesátiletý Martin McDonagh se jako filmař nejšířeji proslavil svým americkým snímkem Tři billboardy kousek za Ebbingem z roku 2017, který vynesl herecké Oscary Frances McDormandové a Samu Rockwellovi; už v roce 2009 byl ale na Oscara nominován scénář jeho výborné černé komedie V Bruggách, kde excelovali Brendan Gleeson a Colin Farrell jako dvojice gangsterů na tragikomickém výletě. V roce 2012 McDonagh stvořil svůj nejvíce tarantinovsky laděný snímek Sedm psychopatů.
Ještě výrazněji se ale Martin McDonagh činil coby dramatik, který mj. v polovině devadesátých let dokázal napsat sedm her za deset měsíců. Syn irských rodičů žijících v Londýně se ve svých groteskně černých dramatech vydával na napůl mytický západ Irska plný pološílených figur a vykloubených vztahů. V tzv. Aranské trilogii publiku představil Mrzáka z Inishmaanu (1996), Poručíka z Inishmoru (2001) – a dalším ohlášeným titulem byly „Banshees of Inisheer“, těch se však divadelní prkna nedočkala.
Víly z InisherinuIrsko, VB, USA 2022 Scénář a režie: Martin McDonagh Hrají: Colin Farrell, Brendan Gleeson, Barry Keoghan ad. Premiéra 26. 1. 2023 |
Zato do kin teď přicházejí Banshees of Inisherin neboli v české verzi Víly z Inisherinu – a je to autorův zřetelný návrat k divadelním kořenům, kterému nicméně nechybí ani filmové kvality, mimo jiné díky působivému účinkování irské ostrovní krajiny.
Dej mi už konečně pokoj!
Titulní Víly z Inisherinu jsou názvem melodie, kterou na malém irském ostrově ve 20. letech minulého století komponuje stárnoucí lidový muzikant Colm (Brendan Gleeson). Chce, aby tu po něm něco trvalého zůstalo, a v panice zjišťuje, že mu na to nezbývá moc času.
A když se pokouší přijít na to, proč se mu nedaří tvořit, dojde k závěru, že za to mohou jeho věčné a nikam nevedoucí rozpravy se sousedem Pádraikem (Colin Farrell). Proto se rozhodne k ráznému kroku a dlouholeté přátelství jednostranně vypoví.
Dobromyslný a nekomplikovaný Pádraic je z toho zmatený a zoufalý, nevěří, že to Colm může myslet vážně. Nicméně Colm, neméně zoufalý z toho, jak mu čas utíká mezi prsty, své rozhodnutí podpoří prohlášením, že pokud na něj bude Pádraic nadále mluvit, bude se Colm postupně mrzačit.
A samozřejmě není pochyb o tom, že když se takový záměr vyřkne, tak se bude také plnit. Děj pak ale směřuje ještě k dalšímu tragigrotesknímu obratu, který teprve probudí všechny démony a z mírumilovného Pádraika učiní nesmiřitelného mstitele.
V jiném vesmíru to jistě vyšlo. Navzdory názvu od nové marvelovky s Dr. Strangem nečekejte nic šíleného |
Tuto hlavní příběhovou linku doplňují vstupy dalších postav. Pádraic po smrti rodičů sdílí dům se sestrou Siobhán (vynikající Kerry Condonová), zřetelně nejpříčetnější a nejvzdělanější bytostí široko daleko. Ta se zpočátku pokouší mírnit napětí a nějak se sama vyrovnávat s limity ostrovního mikrosvěta, pak ale toxické prostředí opouští a odchází za nabídkou práce na pevninu.
Pádraikovým přítelem zůstává jen mladík Dominic (Barry Keoghan), který má ovšem pověst duševně zaostalého. Jeho otcem je místní policajt Kearney (Gary Lydon) – sadistický mizera, který svého syna zneužívá a terorizuje kohokoli, kdo je slabší než on. To je skutečné ryzí zlo na rozdíl od ostatních ničivých sil, které povstaly z touhy po nadčasové životní naplněnosti (Colm) nebo po prosté laskavosti (Pádraic). Anekdotický paradox je ještě zdůrazněn (snad až moc návodnou) paralelou s bratrovražedným bojem Irů v právě vrcholící občanské válce, která se občas připomene duněním střelby.
Víc asi není potřeba
Ve Vílách z Inisherinu Martin McDonagh rozehrává motivy, které prostupují jeho dřívějšími díly (uplatní se tu mj. i silný vztah k jiným než lidským bytostem). Vypjatá citlivost prolnutá s šokující krutostí, zranění vedoucí k spektakulární mstě tu vytvářejí další k pláči směšnou grotesku na téma nedostupnosti a unikavosti lásky, mučivé nemožnosti trvalé blízkosti. Brendan Gleeson a Colin Farrell tu sice v jiném věku a prostředí, ale se stejným smyslem pro křehkou podstatu svých postav jako kdysi V Bruggách opět rozehrávají bolestnou partii, kde se přátelský cit střetává s osudovou nepřízní vyššího příkazu. Tentokrát jej jím imperativ velící zanechat světu nehynoucí odkaz.
Autor La La Landu stvořil ve svém novém filmu Babylon skvostný divácký propadák |
Tady lze asi právem hledat i autorovo osobní účtování s uměleckou kariérou a cenou, jež se za ni platí. Stojí (většinou pošetilá) ambice být Mozartem za krutost vůči „nudným“ a zdržujícím blízkým, kteří chtějí jen obyčejnou – a samozřejmě pomíjivou – vlídnou pospolitost? Tyto, řekněme, závažné otázky ale Martin McDonagh, tak jak to dovede, proplétá výstižnou a zábavnou drobnokresbu povah odhalující lidské slabosti a nedokonalosti. Jeho hrdinové jsou sice na jedné straně antičtí velikáni směřující k osudové tragédii, zároveň však také směšní břídilové, kteří pokazí, co můžou.
Při všem, co bylo řečeno, je spanilá jízda Víl z Inisherinu blýskavými světovými soutěžemi tak trochu s podivem. Svou podstatou je to totiž vybroušený, ale „malý“ klenot, srovnatelný třeba s artovými produkty severské kinematografie. Další výrazný rozměr mu dodává zmíněná spjatost s ostatní autorovou tvorbou, to ale není bezprostředně zjevná kvalita. Úspěchy lze Vílám z Inisherinu jen přát, ale jejich případné (a vzhledem ke konkurenci dobře možné) velké oscarové vítězství bude přece jen působit trochu bizarně. Což je ovšem rys, který je světu Martina McDonagha vlastní, takže by vlastně bylo vše v řádu věcí.