Kolaps má totiž prvotřídní styl – od bílých kostýmů Lucie Červíkové přes geometrické animace Amara Mulabegoviče a Jana Šímy až po živou, mírně ambientní hudbu Vladimíra Mikláše a Josefiny Žampové. A chaos či zhroucení zde téměř nenajdete. Naopak jste překvapováni přísnou choreografií Matyáše Ramby, často podporovanou bílými kužely světla, a nezdolností a přesností deseti gymnastů.
V případě Losers Cirque Company je totiž namístě hovořit o gymnastech a sportovcích (opravdu jich většina z tohoto prostředí vzešla). A i když si přizvali režiséra Tomsu Legierského, předchozí projekty Walls and Handbags, ten vytvořili s duem Skutr, a Beach Boy(s), jenž vznikl ve spolupráci s Jiřím Havelkou, mají mnohem více divadelního potenciálu.
Trénujeme i sedm hodin denně, říká artista Petr Horníček |
Kolaps v mnohém připomíná spíš sportovní exhibici, což ale neznamená, že „umělecký projev a ztvárnění“ nelze hodnotit. Dokonce je zde zřejmý divadelní či spíše taneční rámec, bohužel málo využívaný. Zprvu to vypadá, že kolaps zde bude ukazován pouze na každodenních „maličkostech“, které nefungují a bortí se. Především se ale jedná o (milostné) vztahy. Tento princip opakujících se „etud“ se ovšem časem vyčerpá a postupně působí trochu klišovitě a polopaticky. A nepomáhá tomu příliš ani projekce na průsvitné oponě, která odděluje akrobaty a hudebníky. Například, když se odehrává scéna rozchodu a na projekci vidíme čtverec, z něhož se drolí jeho části.
  |
Nečekané a humorné pointy s akrobacií
A tak je dobře, že aspoň v několika momentech Losers vykročili dál. A hlavně, že byli nemilosrdní. Taková je například scéna šikany, kdy je dívčino tělo muži využíváno jako podpěra pro jejich prezentaci. A opravdu to nejsou maličkosti, žena je drží na ramenou či na nohou, aby oni mohli ukázat, jak jsou ohební (a ona silná). Humorná i obdivuhodná byla soutěž, ve které soupeřily dva páry. Na hlavě jednoho muže stojí žena, druhý muž svou dívku drží v náručí a pravidelně ji vyhazuje do vzduchu, ona se pak vyšvihne na jeho ramena a pak zase zpět. Trvalo to n ěkolik hodně dlouhých minut. Av tomto případě – poprvé a naposledy – nastala situace, kdy se stal kolaps hmatatelný.
V této inscenaci jsou bezesporu nejdůležitější gymnastické a akrobatické prvky. Ale jsou často humorné, dokonce mívají nečekanou pointu (například když na pyramidě z těl dva akrobaté drží třetího pouze za jeho tváře!), někdy jsou zakomponované do promyšlené taneční choreografie.
Kolaps je inscenace s čistým i trochu odtažitým stylem. Neuchvacuje dramatičností situací, naznačené vztahy mezi akrobaty jsou zde spíše záminkou k dokonalým gymnastickým prvkům. Přesto ohromuje. Tak excelentní a riskantní pozemní akrobacii totiž nevidíte v novocirkusovém světě často. A ještě se zasmějete.
Kolaps Námět: Petr Horníček, Tomsa Legierski, Matyáš Ramba Režie: Tomsa Legierski Scéna: Petr Horníček, Štěpán Kuklík, Amar Mulabegovič Losers Cirque Company, premiéra, Letní Letná, Praha |
