Pondělí 27. června 2022, svátek má Ladislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

RECENZE: Naše třída. Básnické divadlo je plné velké síly

Kultura

  18:00
BRNO/PRAHA - Brněnská Polárka je svým zaměřením divadlo pro děti a mládež. Tím spíš je třeba ocenit odvahu, s níž se pustila do kontroverzního, mnohovrstevného a „mládeži nepřístupného“ textu, který uvést zatím nenašla odvahu – se světlou výjimkou dnes už zrušeného Divadla Company v Komedii – žádná ze zavedených scén.

Inscenace Naše třída. Autor předlohy: Tadeusz Slobodzianek. foto: Divadlo Polárka

Naše třída Tadeusze Slobodzianka je text, který zatím v české dramatice nemá obdobu (částečně jej lze snad srovnat, přinejmenším mírou odvahy odkrýt hnisavou ránu minulosti, s letošním Smířením Tomáše Vůjtka, které v ostravské Aréně konečně pojmenovává asi nejstrašnější masakr naší pravidelné armády na německých civilistech, včetně desítek zblízka střílených dětí i nemluvňat, na tzv. Švédských šancích).

Masakr Poláků na Polácích

Slobodziankův text je metaforický, básnický, asociativní, pracuje vol ně s časem i prostorem, do dění vstupují i mrtví – přesněji řečeno zavraždění – a diskutují s živými (což bývá mimochodem scénický oříšek pro režii i scénografii: nutno předeslat, že režisér Břetislav Rychlík, který posílá jemně odlišené mrtvé mezi živé z hlediště, vyřešil rébus zatím u nás nejdůvtipněji).

Inscenace Naše třída. Autor předlohy: Tadeusz Slobodzianek.
Inscenace Naše třída. Autor předlohy: Tadeusz Slobodzianek.

Jistý vliv kultovního „divadla smrti“ Tadeusze Kantora a jeho opusu Mrtvá třída (1975) je rozpuštěn už v rámcující kompozici hry i v práci s časoprostorem. Hra není divadlem faktu, její skupinový hrdina – čili někdejší spolužáci z jedné třídy – je zobecňujícím modelem skutečné události. V roce 1941 totiž rychlý sled nejprve sovětského a následně nacistického vpádu krutě zpřevracel vztahy mezi dosud víceméně mírumilovnými obyvateli obce a vyvolal z kolektivního nevědomí náhlý poryv primitivního antisemitismu. A také touhu po pomstě na včerejších spoluobčanech, spolupracovnících minulého režimu, jíž podlehli dříve bezúhonní lidé, podílející se na jejich upálení.

Hra je ovšem dramatickou metaforou i metonymií, „částí za celek“. Ve skutečnosti se masakru Poláků na židovských spoluobčanech zúčastnili lidé různých generací, nikoli spolužáci jedné třídy. Kdo se chce dozvědět bližší, léta u našich sousedů vytěsňovaná fakta, tomu doporučuji knihu Anny Bikontové My z Jedwabneho (česky 2009 ve znamenitém překladu Jiřího Vondráčka).

Pro Polárku bylo štěstí, že se metaforický text setkal s metaforickým viděním režiséra Rychlíka. Metaforou je vlastně už neosobní vstupní prostor tělocvičny a „cvičební“ představování jednotlivých aktérů budoucí tragédie. Mnohovýznamovou metaforou jsou všudypřítomné PET lahve s vod(k)ou, na nichž se tancuje a opilecky balancuje, nezapomenutelnou metaforou je nejpříznačnější a nejpřízračnější živel – oheň, byť uzavřený do plechového kýble: jeho skutečný, autentický puch v celém sále nenásilně a nepolopatisticky vyvolá atmosféru holokaustu.

Inscenace Naše třída. Autor předlohy: Tadeusz Slobodzianek.

RECENZE: Noční sezóna. Mrtví živí přicházejí z Národního divadla

Nejvíc jsem však obdivoval, jak si režie imaginativně poradila se zpodobněním násilí – znásilňování, bití i mučení jsou jakoby inspirovány nejlepšími tradicemi básnického divadla, cítíme tu poučenost z lidového divadla, ze všech možných avantgard i postavantgard minulých let. Žádné „divadelní“ předstírání ran a výkřiků bolesti, rána je plnou silou vedena na jednom místě, výkřik bolesti na druhém a teprve v divákově vědomí se obé spojí v zásah stejně intenzivní, jako by byl bit sám.

I když bych rád vypíchl některé postavy (například Ráchelku Táni Hlostové, kvůli záchraně holého života z nouze přeonačenou na křesťanku Mariannu, případně jen zdánlivě vedlejší roli Abrama v podání autora kongeniální hudby Davida Smečky), uvědomuji si, že jde o kolektivní dílo.

Takže kohokoli dalšího z početného ansámblu jmenovat by bylo nefér vůči ostatním. Slabinu jsem v souboru neokoukaných tváří prostě nenalezl. Což u mnohem oslavovanějších ansámblů, jichž jsou plné festivaly i ankety, konstatovat nemohu. Blíží se „proanketovaný“ konec roku, a tak Naší třídě vděčím za to, že alespoň u jedné položky v seznamu inscenací roku nemusím dlouho přemýšlet.

Tadeusz Slobodzianek: Naše třída

Režie: Břetislav Rychlík

Scéna: Svatopluk Sládeček

Kostýmy: Markéta Sládečková

Hudba: David Smečka

Divadlo Polárka Brno, premiéra 8 .4., pražská premiéra Divadlo Archa 15 .10.

Autor:

Nadané děti mají společné rysy. Rodiče to někdy nepoznají, říká expert Mensy

Premium Pouhá dvě promile populace – tedy jenom jeden člověk z pěti set – má IQ vyšší než 150. Zhruba každý padesátý má přes...

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Ekonomie hlouposti: počet hlupáků „v oběhu“ je vyšší, než si myslíte

Premium Hloupí lidé patří ekonomicky k nejnebezpečnějším. Za hloupé je třeba považovat ty, kteří škodí druhým i sobě samým. V...

Hledáte čtení na léto? Sáhněte po vtipném cestovním deníku (nejen) pro rodiče
Hledáte čtení na léto? Sáhněte po vtipném cestovním deníku (nejen) pro rodiče

Známá moderátorka Tereza Tobiášová miluje cestování, a proto její první kniha Terezina dobrodružství obsahuje historky o cestování, její zážitky i...

Mohlo by vás zajímat