Pátek 24. září 2021, svátek má Jaromír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

RECENZE: Obojaký Kunderův návrat. Inscenace připomíná vzácného brouka ve vitríně

Inscenace Majitelé klíčů. foto: NDB

BRNO - Předjímanou příchuť události mělo znovuuvedení hry Majitelé klíčů od Milana Kundery, který více než půlstoletí trval na svém zákazu jejího uvádění. Klatbu zrušil ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser, který druhdy opěvovaný dramatický titul v Mahenově činohře také režíroval. Resuscitace Kunderovy „komedie osudovosti a tragédie malichernosti“ však přinesla také otazníky.
  5:00

Křísit ikonické texty brněnského rodáka a jednoho z nejslavnějších i nejúspěšnějších spisovatelů českého původu se může zdát jako dramaturgická frajeřina i dobře vymyšlený, zcela legální marketingový kalkul. Glaserova inscenace je obojím. Diskutabilnější bude její recepce zejména mladší částí publika. 

Inscenace Majitelé klíčů.
Inscenace Majitelé klíčů.

Prolomit mlčení a distanc, který Kundera drží nejen od svojí dramatické prvotiny z roku 1962, ale i od českého prostředí a uvádění jeho prací v tuzemském uměleckém provozu, byl jistě záslužný čin. A vynášení i démonizace Kunderova života po Novákově loňské kontroverzní monografii marketingově vykonaly pro možné stržení diváckého zájmu také nemalou službu.

Majitelé klíčů bývají označovaní za dramatický majstrštyk druhé poloviny minulé století. O lecčems svědčí i pozoruhodný fakt, že tuto modelovou hru z období protektorátu uvedlo jen mezi lety 1962-1963 čtrnáct (!) českých divadelních scén. A to nemluvím o zahraničních nastudováních od Moskvy přes Frankfurt, Paříž až po Montevideo. 

Po pětapadesáti letech dějově sevřená jednoaktovka ovšem zestárla. Vše se odehraje v devadesáti minutách (přesně od 7.30 do 9 hodin) jednoho nedělního dopoledne ve dvou pokojích rodinného bytu manželů Krůtových ve Vsetíně. Druhou rovinu hry představují čtyři vize hlavní postavy – sedmadvacetiletého nedostudovaného architekta Jiřího Nečase. Tyto vize jsou do děje vsazeny a vyjadřují chvíle nezvratných rozhodnutí protagonisty.

Kundera místy s až cynickým humorem konfrontuje dva světy (konformitu maloměšťáků s odbojáři a bojovníky za pokrok), dvě optiky (chronologicky řazený děj kontra Jiřího halucinační, myšlenkově emancipační vidiny) a zpochybňuje naoko kontrastní polohy velkých dějin a osobní, intimní historii protagonisty, který je tady vrahem, ale i tak zůstává hrdinou.

Udavači a práskači

Lze si jistě představit, že v době ideologických agitek (Pavel Kohout v té době uvedl svoji hru Říkali mi soudruhu), nejen díky nezvyklé konstrukci (řada dialogů různých míst se tady překrývá) ale i díky figuře domovníka Sedláčka, představitele české kolaborace, udavačství a práskačů hra u diváků dobově jistě silně rezonovala. Donašečů a informátorů na různý způsob v našem národě jistě ani dnes neubylo, o blahobytné, žírným kapitalismem prorostené šosáky myslících jen na svoje také není nouze, ale Kunderova hra dnes tolik nepřiléhá k naší současnosti. Jistá vázanost této aktovky na socialistické prostředí nebo komunistický odboj dnešní mladé už tolik nerozruší.

Glaser se ve svojí inscenaci snaží až pietně traktovat tuto Kunderovu otevřenou, jízlivou polemiku s maloměšťáckou omezeností, konvenčním uvažováním o závětří stádní rodiny, jejích uťápnutých představ o spořádaném životě bazírujících jen na vlastním prospěchu a blahobytu. V divadelně moderním balení inscenace ponejvíce připomíná skvěle oblečený historický obrázek (kostýmy Markéta Sládečková) z těžkých časů fašistické okupace. Glaser sice všechna naznačená témata i jmenované kontrasty v devadesátiminutovém večeru otevírá, jejich pomyslná aktuálnost je nasnadě a z inscenace ani moc neprýští.

Na funkční scéně Pavla Boráka vidíme vedle sebe na vyvýšených pódiích dva pokoje (nemají obvodové zdi) a desítky tikajících hodin, jak to předepsal autor. Režie se snaží text rozžít také zvnějšku třeba prudkým i světelnými střihy, změnou svícení, chce takto vizuálně povýšit jeho vnitřní energii. V jedné z vizí sjedou do hry stínů a siluet desítky výmluvných oprátek.

Majitelé klíčů jsou jedním z prvních textů nové vlny tzv. modelové dramatiky, která pronikla počátkem 60. let vlivem překladů her Friedricha Dürrenmatta a pro niž jsou charakteristické typizované, psychologicky neprokreslené postavy. Také herci v Brně jsou nyní zejména nástrojem pro rozvíjení vytvořené situace, herecké výkony jsou jakoby demonstrativním prostředkem v dramatické technice do sebe vložených, navzájem kontrastujících a simultánně rozvíjených dialogů.

Asi nejsilněji v této inscenaci rezonuje téma konformismu, které výtečně v roli maloměšťáků Krůtových předvádějí Tereza Groszmanová a Petr Kubes. U Jakuba Svojanovského (v hlavní roli Jiřího) lze zahlédnout herecké víření od uvědomělého mladíka až po figurku semletou okolnostmi. Mladí tady ale trochu figurkaří.

Preparovaný brouk ve vitríně

Glaser diváka sice srozumitelně provede více rovinami a liniemi dramatického vyprávění, umí konfrontovat několik subjektivních perspektiv různých hrdinů a poradí si s víceúrovňovou dialogizací příběhu. Výsledek však připomíná pohled na vzácného preparovaného brouka přes sklo vitríny. Tušíte jeho dávnou krásu, jeho živost vám však uniká. A tak se logicky ptáte, jestli tohoto Kunderu v Brně právě neukazují taky jen tak pro parádu, nebo jestli „jen“ chtěli vrátit slavného autora do města, v němž se narodil a jehož zemské knihovně věnoval nedávno svůj archiv.

MILAN KUNDERA: MAJITELÉ KLÍČŮ

Režie:Martin Glaser

Dramaturgie:Milan Šotek

Scéna:Pavel Borák

Kostýmy:Markéta Sládečková

Hudba:Ivan Acher

Světelný design:Martin Špetlík

Národní divadlo Brno, Mahenovo divadlo, premiéra 22. 5.

Autor:

Talent funguje, když se nastartuje v mozku. Odemkněte ho, radí Jan Mühlfeit

Premium Dvaadvacet let pracoval ve firmě Microsoft po boku Billa Gatese. V byznysu se dostal na vrchol, ale také zažil strmý...

„Očkovat sa nechcu, je v tom sajrajt.“ Reportáž z obce, kde odmítají vakcínu

Premium Vyškovec je obec, kde se nejméně lidí z celé země nechalo očkovat proti koronaviru – jen necelých sedmnáct procent. V...

Když dva jsou málo. 5 pravd o sexu ve třech, které vám zatím nikdo neřekl

Premium Sex ve třech. Někdy o něm snil kdekdo z nás. Pojďme ovšem pohlédnout pravdě do očí. Pokud do své ložnice přizvete další...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat