Sobota 13. dubna 2024, svátek má Aleš
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: ‚Přece jsme nebojovali za tohle!‘ Tuhle komiksovou trilogii do škol místo učebnic

Kultura

  16:00
PRAHA - Před koncem minulého roku, rok po smrti hlavního hrdiny, vyšel závěrečný díl komiksové trilogie Návrat Krále Šumavy.

Návrat Krále Šumavy: Opona se zatahuje. foto: EUROMEDIA

Tím hrdinou byl Josef Hasil (1924–2019), na přelomu 40. a 50. let nepolapitelný převaděč z Československa na svobodný Západ, hrdina a frajer srovnatelný s legendárními „třemi králi“ Mašínem, Balabánem a Morávkem; obávaný natolik, že ještě na sklonku druhé pětiletky si zdejší moc objednala u režiséra Karla Kachyni jeho filmový odsudek Král Šumavy, premiérovaný v devětapadesátém symbolicky na první svátek vánoční.

Lůza u moci

Na Hasila, rodáka ze Zábrdí na Prachaticku, totiž straničtí borci nikdy nestačili. Chtěli ho lapit a pověsit ve dvaapadesátém pro výstrahu po boku Rudolfa Slánského. Slánský šel na šibenici za sionisty, za ty, kdo údajně sabotovali režim v nejvyšších patrech; Hasil měl jít za takzvané kopečkáře, za ty, kdo režimu škodili v poli. A že Hasil uměl „škodit“!

Za války byl totálně nasazený, poslední měsíce pak dělal pro partyzány. Po válce vstoupil do SNB, takže její obecnou logiku i konkrétní práci poznal dobře zevnitř. Když se Gottwald „vrátil z Hradu“ a Jan Masaryk „vypadl“ z okna, došlo mu, že stojí na špatné straně.

Nezměnil hlavičku, jen začal pracovat taky pro jiné; vodil přes čáru nežádoucí politiky, duchovní, sokoly a skauty, prostě všechnu tu nepoddajnou verbež, jejímž mučením a ničením si komunistická lůza léčila po nástupu k moci svůj pocit méněcennosti. Lapili ho jednou, ještě jako esenbáka; na konci osmačtyřicátého vyfasoval devět let. Po necelém půlroce z vězení utekl rovnou do západního Německa, kde začal dělat pro americkou CIC, tajnou službu, pozdější CIA.

Celá rodina…

První díl komiksové trilogie líčil přerod Hasila z esenbáka v převaděče, druhý ukázal zblízka jeho kopečkářskou praxi, třetí pak tematizuje jeho práci špiona. Na první pohled je to jako film noir, nějaký ten temný thriller od Hitchcocka, Wellse nebo Langa. Hlavním městem příběhu je Vídeň, odedávné centrum špionů pro východ i západ, agentů a dvojitých agentů, všemožných konspirací a únosů. 

Ve městě pro to byly po druhé válce ideální podmínky: dvacítku městských částí si rozebrali Američané, Britové, Francouzi a Rusové, přičemž centrum spravovali všichni společně. Zatímco za Rakouska-Uherska se rodila v kavárnách kultura, v poválečné Vídni seděl na Altenbergově židli v café Central anonymní špion a přispíval svou trochou do mlýna, který semílal novou, mrazivou éru globální politiky.

Rozvrh byl jasný, úplně pohádkový: dobro a zlo, my versus oni, tady a tam, československá nesvoboda a západní svoboda. Takže lovec a lovený, kat a jeho oběť. Jenže Hasil se vymknul z role. Převedl zhruba stovku potřebných. To mu režim neodpustil, a protože neměl jeho, mstil se na jeho rodině. 

V třetím dílu jsou zřejmě nejsilnější ty pasáže, kdy Hasilovi sedí na prsou noční můra, kdy ho sžírají kruté výčitky, jak skončila jeho manželka, malý syn, jeho bratr a další sourozenci: „Celá rodina... Oni se nezastavěj před ničím... Přece sme nebojovali za tohle! Nevyhnali sme skopčáky, aby nám teď vládli Rusáci! Říkali nám nová doba, každej se bude mít líp... Místo toho lidi končej v lochu... nebo pod drnem!“ Hasil pracoval pro západní rozvědku tři roky, pak umřeli Gottwald se Stalinem a situace se změnila. Hasil dostal americké občanství.

Hasilův příběh vytáhl na světlo nejprve David Jan Žák bestsellerovou prózou Návrat Krále Šumavy (2012). Komiksová trilogie autorské trojky Karel Osoha (kresba) a Vojtěch Mašek s Ondřejem Kavalírem (scénář) vychází právě z ní. Román i komiks ale předávají stejnou zprávu. Na jedné straně o nezlomném hrdinství, které slouží dobru i za cenu brutálního trestu, co dopadl na jeho blízké.

Na straně druhé pak o zlovolné iracionalitě komunistické totality, potažmo jakéhokoli režimu, který si nárokuje dozor nad přirozenou autonomií každého člověka. Josef Hasil vlastně porazil komunistickou svoloč dvakrát: nejenže ho nelapili, jak chtěli, ale ani by neměli mu co vytýkat – vždyť on nebyl žádný proklínaný individualista, nemyslel na sebe a svůj prospěch, vždyť jemu šlo o druhé, o jejich svobodný a šťastný zítřek.

Do škol, k výuce moderních dějin tuhle trilogii!

Autor: