Od začátku roku vyšly, vždy nejprve na digitálních platformách a některé později v pevných formátech, už tři oficiální autorizované živé nahrávky, jedna lepší než druhá. Nejprve ChangesNowBowie, devět vesměs známých písní (The Man Who Sold The World, Aladdin Sane, White Light / White Heat ad.), které nahrál v roce 1997 při zkouškách na svůj velký koncert k padesátinám v poloakustické sestavě s částí svojí tehdejší kapely.
Poté, v květnu, skvostný živák LiveAndWell.com, sestřih kvalitních nahrávek písní z turné 1997, na kterém Bowie se svojí kapelou, jíž dominoval fenomenální kytarista Reeves Gabrels (dnes člen skupiny The Cure), hrál písně z tehdy aktuálních alb 1. Outside a Earthling.
V červenci následovalo album Ouvrez Le Chien se záznamemz texaského Dallasu z roku 1995. Koncert byl součástí turné, jež Bowie absolvoval na podporu alba 1. Outside a ve společnosti spřízněných Nine Inch Nails.
A nyní je tedy na světě, také v digitálním vydání, další živé album Something In The Air, přinášející živou nahrávku z pařížského sálu Elysée Montmartre, pořízenou 14. října 1999. Ten den byl pro Davida Bowieho výjimečný, obržel totiž nejvyšší francouzské státní vyznamenání v oboru kultury: Řád umění a literatury v nejvyšší hodnosti komandéra.
Zaznamenaný koncert o patnácti písních byl součástí krátkého sedmizastávkového turné k vydání studiového alba ‚hours...‘, jež vyšlo v září téhož roku. Na něm se na rozdíl od zneklidňujících elektronických experimentů předchozích dvou desek obrátil k jemnější písňové tvorbě odkazující až k jeho začátkům. V živé verzi zde tak slyšíme hned pět písní z ‚hours...‘ (Thursday’s Child, Something In The Air, Survive, Seven, The Pretty Things Are Going To Hell).
Zbytek programu tvořilo několik rarit z okruhu starších písní, které Bowie naživo často nezpíval. Například nejstarší z nich, Can’t Help Thinking About Me, vznikla už v roce 1966 a v koncertním repertoáru ji zpěvák neměl třicet let. Tyto a nové písně pochopitelně nemohly být neproloženy jasnými a vděčnými hity jako je Life On Mars?, China Girl, Changes nebo Rebel Rebel.
Zatímco album ‚hours...‘ ještě s Bowiem připravil zmíněný Reeves Gabrels, který byl také spoluautorem několika písní, koncertní kapela už se musela obejít bez něho. Kytary obstarávali Page Hamilton a Mark Plati, baskytaře vládla nepřehlédnutelná Gail Ann Dorseyová, za bicími seděl Sterling Campbell a Mike Garson hrál na klávesové nástroje. Dámské sborové party zpívaly Emm Grynerová a Holly Palmerová.
Na rozdíl od brutálně zneužitých archivů jiných hudebníků jejich dědici jsou nová alba Davida Bowieho, včetně toho posledního, skutečným přínosem pro udržení po vědomí o velikosti talentu tohoto výjimečného umělce.
