Lidovky.cz: Pomohly vám při vzniku Jagny zkušenosti s filmem S láskou Vincent, potažmo jeho úspěch?
Hugh: Dost nám záleželo na tom, abychom nedělali „S láskou Vincent 2“. Nechtěli jsme najít dalšího umělce, oživit jeho obrazy a vyprávět jeho příběh. Když mi DK dala obrovskou knihu Sedláci od Władysława Reymonta, neřekla mi, že ji chce zfilmovat. Jen mě požádala, abych si ji přečetl.
Reymontovy popisy mi při čtení ožívaly před očima jako obrazy a hned jsem chtěl knihu zpracovat do animovaného filmu. Rovnou jsme se do toho pustili, ale vše zkomplikoval covid a pak i invaze Ruska na Ukrajinu, kde jsme měli jedno z animačních studií.
Myslím, že nebýt filmu S láskou Vincent, do tak ambiciózního projektu bychom se nemohli pustit. Ale všechno to hezké cestování po světě, debaty s diváky, návštěvy Zlatých glóbů nebo Oscarů – to už byla jen vzdálená vzpomínka, jakmile jsme se dali do boje se Sedláky.
DK: Vincent nám hodně pomohl, co se týče důvěry. Polský filmový institut Jagnu díky tomu od začátku podporoval. Také jsme už měli vybudovanou infrastrukturu a věděli jsme, jak nastavit celý pracovní proces.
Lidovky.cz: Sedláci mají skoro tisíc stran a řadu protagonistů. Proč jste si za hlavní hrdinku vybrali právě mladou zasněnou krásku Jagnu, kterou vesničani nechtějí přijmout mezi sebe?
