Rozlomená doba slovem i obrazem. Katalog k výstavě milovníky umění nadchne

Zatím nejobsažnější publikace, která byla v Čechách k nějaké výstavě vydána, je prvním souhrnným dílem mapujícím avantgardní směry a jejich představitele ve střední Evropě v letech 1908–1928, doplněným o podrobnou chronologii opatřenou fotografiemi a medailony umělců.

Na jeho vzniku, stejně jako na instalaci, která měla pro každé město jinou variantu, se pod vedením Karla Srpa podílel tým mezinárodních odborníků. Hutný text, zaměřený na vývoj výtvarného umění v dané době, představuje téměř sedm set stránek nabitých informacemi a východisky, k nimž autoři došli na základě studia a zhodnocení dobových materiálů. Katalog přináší výsledky mnohaleté práce významných zahraničních historiků umění, mezi něž patří mj. Steven Mansbach, hlavní specialista na umění střední Evropy, nebo přední znalkyně ruského konstruktivismu Christina Lodderová či zástupkyně nově nastupující generace odborníků na avantgardní hnutí Béatrice Joyeux-Prunelová. Na publikaci je rovněž cenné, že přináší poslední text vážně nemocného Vojtěcha Lahody, dokončený krátce před autorovou smrtí.

Karel Srp dal dohromady tvůrčí dvacetičlenný kolektiv, v němž byli zastoupeni kurátoři spolupořádajících institucí, například Zsófia Kiss-Szemánová za bratislavskou městskou galerii, Monika Rydigerová za krakovské mezinárodní centrum, za maďarskou Pécs György Varkonyi a další. Cílem bylo podchytit hlavní milníky v dramaticky se vyvíjejícím dvacetiletí moderního umění, do nějž zasáhla první světová válka, v širokých politických a společenských souvislostech, ukázat na vzájemnou provázanost bývalých zemí Rakouska-Uherska a nově ustavených států po jeho rozpadu.

Průkopnický čin

Přispěvatelé v katalogu, který obsahuje téměř devět set reprodukcí, podrobně rozebrali přínos jednotlivých individualit pro výtvarné umění i vliv nejrůznějších směrů vytvářejících podhoubí zjitřené doby. Sérii výstav i katalog lze označit za průkopnický čin, neboť obdobně pojaté syntézy byly uskutečněny zatím jen ve Spojených státech či v Německu, a tak olomoucké Muzeum umění bylo vůbec první, které se odvážilo obdobný projekt zorganizovat.

V knize, stejně jako na výstavách, nehrají prim pouze známá jména velkých osobností, přestože velikáni typu Bohumila Kubišty i v tomto případě vyčnívat musí. Čtenářům jsou připomenuti i umělci, kteří nikdy neměli v tuzemsku samostatnou výstavu a jejichž tvorba zapadla, ačkoliv z hlediska teorie významně posílili dynamiku moderního umění.

Publikace má několik zásadních kapitol, uvedených souhrnnou studií Josefa Vojvodíka, z nichž bych vyzvedla především část nazvanou Drama osobního 1908–1918, kde jsou citlivě vylíčena traumata z války a jejich vliv na tvorbu jednotlivých umělců, stejně jako oddíl Úskalí společného 1918–1928, věnující se vztahům mezi umělci a uměleckými skupinami po rozpadu monarchie. Text doplňují obsáhlé vstupy do oblasti uměleckých časopisů příznačných pro dvacátá léta, jimiž mezi sebou zástupci avantgardy, žijící v nejrůznějších oblastech, komunikovali.

Doba, kdy moderní umění směřuje k surrealismu a abstrakci, kdy zároveň kvasí politické události, je téma natolik rozsáhlé a v mnoha ohledech složité, že pustit se do jeho charakteristiky a zhodnocení vyžaduje vysokou erudici celého týmu. Autoři správně zohlednili i řadu zdánlivě méně významných událostí a signálů značících pro výtvarnou scénu určitou změnu. K těmto tématům patří třeba kapitola Kahnwilerova středoevropská síť galeristů a sběratelů, kterou přispěly představitelky mladé, nově nastupující generace historiků umění Luise Mahlerová a Anna Jozefacka, či studie zabývající se naopak vlivem konstruktivismu ve středoevropském prostoru. Bez obdobných vhledů by pohled na složitá léta 1908–1928 nebyl úplný. Textově je katalog určen především odborné veřejnosti, nadchne však i milovníky umění reprodukcemi devíti stovek obrazů, které byly k vidění na putovní výstavě.