„S majkem jak s krucifixem...“

Ačkoliv se o český hip hop začal už dávno zajímat tuzemský mainstream, jelikož vytušil jeho komerční potenciál, scéna si naštěstí stále uchovává jistou uzavřenost a nepodbízivost. Tedy alespoň zvenčí.

Další ze sympatických zvláštností kroužku českých hiphoperů je, že na rozdíl od nadšených fanoušků jsou sami tvůrci i příslušné zájmové tiskoviny k tuzemskému rapu když ne rovnou kritičtí, tak přinejmenším zdrženlivě skeptičtí.

Pokud ale o pár kroků poodstoupíme, abychom získali širší obraz, nabízí se srovnání. Kdybychom vedle sebe měli položit to nejzajímavější z tuzemského rocku a folku za minulý rok a naproti tomu dát na hromádku alba tuzemského hip hopu, která je nutné brát vážně, pak tato dost ohraničená scéna jednoznačně vyhraje.

Mý texty jsou jako já
V prvé řadě je tu výtečná debutová deska Neurobeat od veteránů WWW, penerský Rap'n'Roll s nově definovaným zvukem kapely, deska HDP dvojice Prago Union a druhá deska Indyho&Wiche s názvem Hádej kdo...

A to ještě nemluvíme o spřátelených klanech (nikoliv klonech) na Slovensku ani o mediálně vděčných přestřelkách mezi hiphopery, které sice rychle odnese čas, ale zůstanou po nich skladby nabušené adrenalinem jako Molotovův koktejl . Deska Hádej kdo... je pro rappera Indyho s DJ a producentem Wichem po debutu my3 vydaném v roce 2002 druhá v pořadí.

Wich je mezi českými „beatmakery“ jedním ze skutečných hudebníků, jak prozrazují jeho tracky na nové desce, kde ubylo samplování. V mezidobí vydal Wich roku 2004 desku Time Is Now, proslavenou skladbou Du dolů s Wladimírem 518 z Penerů Strýčka Homeboye a Kateřinou Winterovou. Právě důraz na příběh a chuť ho sám pro sebe psát, která je v známém tracku ránou pěstí chlapíkovi, co tu „bombí svoji ženskou“ se tentokrát vrací i v Indyho textech na desce Hádej kdo...

Hodnocení LN: * * * *

Indy&Wich: Hádej kdo... Mad Drum, čas 60:13

Už na debutu my3 určil Indy sám sebe jako textaře skladbou Síla slova („slovem určujeme co je světlý a co tmavý“) a od svého „programu“ ani tentokrát neuhnul. Jeho texty plné odkazů, citátů a hry se slovy jsou protikladem k ufňukané melancholii, chlapáctví a celkové bezradnosti větší části rocku. Indy&Wich pronásledují démony „s majkem jak s krucifixem“, ozve se tu. Ve skladbách Out Of The Fire, Big Bang Show nebo Můj svět chrlí Indy slova v introspekci („mý texty jsou jako já, trošku komplikovaný“), plácá sebe a kamarády po hrudi a posílá domů nepůvodní rap. Kolem sebe se dívá hlavně v legračním alkoholickém tracku 8promile s hostujícím Orionem a vůbec nejzajímavěji v portrétu Zlatokop, kde je světelné roky daleko od moralizování díky jednoduché metodě – aniž by jednání nešťastníka, který končí s kudlou v břiše, komentoval, popisuje spíš jeho obrys, nejbližší okolí. Jestliže tu dětský hlas v úvodu ke skladbě Konstantin řekne, že „to, co vidíš, nemusí být nutně to, co se děje“, pak je celkový dojem z nové desky Indyho a Wiche, že to, co se děje, alespoň velmi dobře slyšíme.