Středa 26. ledna 2022, svátek má Zora
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

České století není lehce stravitelné sousto aneb Landa v životní roli kolaboranta

Kultura

  12:19
Série historických etud scenáristy Pavla Kosatíka a režiséra Roberta Sedláčka nechce být jen ilustrací učebnic dějepisu. Druhá část věnovaná dění okolo Mnichovské dohody mohla leckoho z diváků dost šokovat: samozřejmě zdaleka nejen tím, že předvedla prezidenta Edvarda Beneše v rouše Adamově.

Daniel Landa jako Emanuel Moravec v díle Den po mnichovu. foto: Česká televize

Vyprovokovat diváky k přemýšlení mimo zaběhnuté stereotypy, přimět je klást si znovu otázky, které už mají za zodpovězené. A ukázat principy politiky, které v českém prostředí fungují dodnes a utvářejí i naši budoucnost. To je hlavní cíl, který si tvůrci Českého století vytkli, a který zatím docela účinně naplňují. Byť je otázka, zda jejich způsob nakládání s historickými figurami není až příliš podřízen právě této (jinak užitečné) provokaci.

Kredit publicisty Pavla Kosatíka i odborná záruka v titulcích pořadu jsou důvodem věřit, že přinejmenším v hlavních bodech autoři nejdou proti doloženým faktům. Složitější už to je s charaktery osob, které tvůrci v Českém století zpřítomňují a které nechávají sehrávat jakési simultánní šachové partie (což bude, zdá se, základní princip celé série). Velkou svobodu nakládání si Kosatík a Sedláček ponechali v konkrétních dialozích, argumentech, a také ve váze, kterou jednotlivým osobám a jejich náhledu v rámci svého příběhu (nikoli historie...) přikládají.

ČTĚTE TAKÉ

Proto se ve druhé části Českého století stal hlavním protihráčem Edvarda Beneše pozdější kolaborant Emanuel Moravec, voják (či spíše vojenský teoretik) fascinovaný silou, kterou požaduje po představitelích vlastního národa, a když myslí, že ji tam nenašel, přikloní se na stranu vítězů. Tvůrci Českého století si ovšem z jeho problematické osobnosti vybrali to, co pro své sdělení potřebovali: krystalické zosobnění bojovného patriotismu, který pokládá kapitulaci za mnohem větší národní katastrofu, než by byla případná drtivá porážka.

I nešikovná provokace je lepší než ušlechtilá nuda

Nad argumenty, které Sedláčkův Moravec (v naléhavém podání Daniel Landy) pronáší, není možné se nezamyslet: národ, který bude mít v každé rodině padlého hrdinu, bude v budoucnu mnohem pevnější než ten, který si uchová jen ponižující vzpomínku na zradu a porobu. Háček je v tom, že ne každý musí takové dramatické použití Emanuela Moravce "vydýchat": ať je to jak chce, jsme sice ve fikci, přece jen ale pojítka se skutečností se tu zdůrazňují na každém kroku. A nositelem relevantních a závažných argumentů tu tvůrci učinili postavu, jejíž předobraz je mnohem méně věrohodný: labilní muž s velikášským komplexem, omezený a zároveň patologicky ambiciózní, žárlící na ty, kdo jej předčili ve vojenství i žurnalistice. Jinými slovy Kosatík se Sedláčkem účelově postavili bezcharakterního člověka do charakterní role. Pro rozproudění diskuse bezpochyby efektivní tah, z hlediska věrohodnosti díla přece jen hodně problematický.

Nicméně i třeba trochu nešikovná provokace je lepší než ušlechtilá nuda: buďme rádi, že se Česká televize takovým směrem vydala. Důvod podívat se na další díly Českého století tu rozhodně je.

Autor:

Naši zemi by neubránila ani desetkrát větší armáda, říká armádní generál Opata

Premium Přes tři roky šéfuje armádě a nejvíc mu pije krev byrokracie. Když je nejhůř, oblékne maskáče a vyrazí z kanceláře...

Situace se obrací. Dřív byl vstřícný západ, dnes vyrazte s obytňákem na východ

Premium Nemám rád kempy s jejich davovou atmosférou, hlukem a stísněným prostorem a hotely jsou pro mě nenávratně statické,...

Recept na dlouhověkost? Chirurg Pafko vysvětluje, čím si zkracujeme život

Premium Profesor Pavel Pafko o tom, proč si u televize neotevře lahváč, o malém štěstí pro každý den a taky o poučném úrazu na...

Mohlo by vás zajímat