Avšak stalo se a tvůrce oceňovaných artových hororů Čarodějnice (2015) a Maják (2019) tentokrát přichází s epickou podívanou situovanou do severní Evropy na počátku 10. století. Dobrodružné drama o spalující touze po pomstě přitom nepostrádá motivy a ambice podobné těm u předchozích filmů. Především jde o snahu zprostředkovat divákům vhled do mentálního světa postav z dob dávno nebo ještě dávněji minulých.
V případě Čarodějnice to byli zbožní puritáni v Nové Anglii v 17. století, černobílý Maják zavedl obecenstvo do století 19. a v obou případech přitom Eggers výrazně pracoval s dobovými prameny, artefakty i beletrií a dialogy komponoval na základě jazyka zachyceného v autentických zápisech. Oba předchozí snímky také předestírají propad hrdinů do temnot šílenství a iracionality, což platí i pro Seveřana. Hrdinovým prokletím je tu závazek pomstít smrt otce, jehož sprovodil ze světa mstitelův strýc, který se pak oženil s čerstvou vdovou.
Starosti se slovanskou nevěstou
Příběh Seveřana vychází zejména ze starodávné pověsti o hrdinovi jménem Amleth, z níž čerpal i William Shakespeare při psaní slavného dramatu o takřka stejnojmenném hrdinovi. Neznamená to rovnou, že by Seveřan obsáhl všechny dimenze hamletovské existenciální krize, ale odkazy k slavnému zpracování (jako je třeba scéna s hlavou dvorního šaška, jehož si velmi krátce zahrál Willem Dafoe) nepostrádají nápaditost. Tvůrci (s Eggersem na scénáři pracoval islandský spisovatel Sjón) čerpali také z dalších severských ság a legend a samozřejmě i z dostupných historických poznatků. Mezi inspirací nechybí slavný Beowulf, i díky němu se hrdina cítí jako „medvědovlk“.
SEVEŘANUSA 2022 Režie: Robert Eggers Premiéra 14. 4. |
Amleth (Alexander Skarsgard) se po vraždě svého otce vladaře (Ethan Hawke) ocitá na útěku a dospívá jako řadový člen nelítostných vikinských band operujících na východoslovanských územích. I tady se režisér snažil o syrovost ztvárnění a nutno říci, že na plenění slovanské vesnice se v aktuálním kontextu nedívá zrovna snadno. Smysl této scény, totiž sdělit něco o bohužel neměnné lidské povaze, je však naplněn stoprocentně. Vědma (v podání multiumělkyně Björk) Amlethovi na dobytém území připomene jeho úkol pomstít otce a zachránit matku (spolehlivě odvedená hororová miniatura Nicole Kidmanové).
Amleth se proto vydává za zajatce a nechá se coby otrok odvézt na Island, kam mezitím z nouze přesídlil jeho strýc s matkou. Na strýcův dvůr je Amleth doručen s příjemnou a tajemnou spoluotrokyní Olgou (Anya Taylor-Joyová), která má v srdci březový háj a posléze i Amletha. Právě Olžina láska je pak to jediné, co může Amlethovu cestu za strašlivou pomstou zkomplikovat.
Nutno říci, že romantická linka trochu komplikuje i celou usilovně budovanou iluzi autenticity usazené v syrových reáliích a horečnatých fantaziích. Mimo jiné tu bere za své uvěřitelná nápodoba dobové komunikace – Viking a Slovanka se bez potíží domlouvají (angličtinou s přízvukem) a jsou schopni spolu vést bezmála filozofické rozpravy. To třeba ukázka dobové míčové hry dovoluje aspoň doufat, že se něco takového u Vikingů opravdu dělo, byť by šlo o sport se vskutku enormní spotřebou hráčů.
Seveřan je akční podívaná s úkolem přilákat většinové publikum a platí za to svou daň. Zároveň ale pořád ještě zůstává výrazně originálním příspěvkem k filmovému obrazu lidského údělu ve vikinských dobách, a nejen v nich.
