Úterý 5. července 2022, Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

Smolný pich aneb Co divák vydrží? Vítězové Berlinale překvapují

Pitomý porno. Vítězný film letošního berlínského festivalu. foto: BERLINALE

BERLIN - Letošní Berlinale je za námi. Hlavní ceny si odnesly filmy, nad kterými člověk někdy kroutí hlavou.
  14:00

Porota Berlinale udělila v pátek své ceny formálně výrazným, ale často rozporuplným filmům. Jako obvykle zvítězil politický a lidskoprávní tón a bez cen odešlo několik vynikajících snímků vynášených mezinárodní kritikou.

Zlatého medvěda získal snímek Radua Judeho Smolný pich aneb Pitomý porno koprodukovaný s českou firmou Endorfilm. Z ložnice učitelky dějepisu unikne na internet pornovideo a stane se záminkou k nechutné přehlídce pokrytectví, antisemitismu a rasismu rodičů dětí z elitní školy. Je to rozhněvaný snímek, který odhaluje vulgární a vykloubený vztah sociálních sítí a skutečného života. Ale také je to film, jenž je distribuovatelný jen s obtížemi a těžko nalezne diváky mimo festivalový kruh a specializované artové platformy. 

Jde o dlouhou úvodní scénu hard porna, která nemusí být každému přijatelná. Pak je tu střední část, esej složená z filmových bonmotů a vtipů o divokém postkomunistickém Rumunsku. A konečně se nabízí i logické otázky: Jestliže hrdinka Emi má při svých milostných hrátkách masku, jak si mohou být ostatní jisti, že jde právě o ni? „Je to provokativní film, ale co nám chce vlastně říci?“ ptá se Peter Bradshaw, hlavní kritik týdeníku Guardian.

Co vůbec artový divák vydrží? Tuhle otázku vzbuzují i další filmy oceněné Stříbrnými medvědy. Třeba Velká cena poroty, japonský snímek Kolo štěstí a fantazie (Guzen to sozo) režiséra Ryusuka Hamagučiho je konverzační snímek o proměnných vztazích a nástrahách, které si navzájem kladou zamilovaní, o hře moci a erotiky. Jeho hrdinové se pohybují v dobře situovaných profesích spojených s reklamou nebo IT.

Další cenu poroty získal německý dokument Pan Bachmann a jeho třída (Herr Bachmann und seine Klasse). Film vypráví o empatickém učiteli v regionu, kde převažují přistěhovalci. Není těžké si vzpomenout na francouzský ekvivalent, film Mezi zdmi Laurenta Canteta. Ten byl ovšem divácky vstřícnější. Bývalý rocker a laskavý pedagog pan Bachmann i jeho žáci jsou skvělí, ovšem film trvá nesnesitelných dvě stě třicet pět minut. Zajímavý při srovnání s Cantetem je spíš rozdíl ve způsobu výuky ve Francii a v Německu, kde učitel upřednostňuje diskusi a nikdy na ni nerezignuje.

Těžké je pochopit i Stříbrného medvěda za režii pro Maďara Déníse Nagyho za snímek Přirozené světlo (Természetes fény). Jde o celkem konvenční temný film o maďarské jednotce, která za druhé světové války hledá partyzány na ukrajinském venkově. Ti, kdo znají silnou školu sovětských válečných filmů typu Ivanovo dětství nebo Jdi a dívej se, v něm těžko mohou vidět přínos.

Stříbrného medvěda za herecký výkon si odnesla Němka Maren Eggertová za roli Almy v komedii Marie Schraderové Jsem tvůj člověk (Ich bin dein Mensch). Medvěda za scénář si odnesl klasik korejského filmu Sang-soo Hong za film Úvod (Inteurodeoksyeon). Záhadná je cena pro střihače mexického dokumentu Film o policajtech (Una película de policías) Yibrána Asuada. Sám dokument je portrétem odvážné mladé ženy, pro kterou je povolání policistky v nebezpečné zemi morální otázkou. Asuad patří k nejvýraznějším osobnostem latinskoamerické kinematografie a cena zřejmě padla jako životní ocenění.

Aspoň pár slov o třech filmech, které cenu nedostaly, ale doufejme, že je čeká kariéra v následujících měsících. Jako malý zázrak zapůsobil snímek Malá maminka (Petite Maman) od Céline Sciammaové, která zazářila filmem Portrét dívky v plamenech. Tentokrát vypráví příběh osmileté holčičky, která v lese potká sama sebe a zároveň svou matku ve věku osmi let, aby odhalila rodinné tajemství. V intimním magickém příběhu o třech generacích žen excelují v dětský rolích dvojčata Joséphine a Gabrielle Sanzovy. Stejnou radost z filmování i poezie všedního dne vyzařuje gruzínský film Co vidíme, když se díváme do nebe? (Ras vkhedavt, rodesac cas vukurebt?). Příběh z gruzínského Kutaisi sleduje dva milence, kterým se vlivem všedních náhod nedaří setkat. Chvíli trvá, než pochopíme, že vypravěčem popleteného příběhu o lidech je toulavý pes…

Působivý íránský snímek Balada o bílé krávě (Ghasideyeh gave sefid) natočila dvojice Behtash Sanaeeha a Maryam Moghaddamová. Jde o shakespearovský příběh ženy, jejíž manžel byl omylem popraven. Později se setká s jeho soudcem a musí řešit další tragické dilema.

Berlinale skončilo. Nic nenahradí kuloární diskuse a nadšená setkání při festivalu naživo – ale představa kritiků po celé planetě, kteří sedí ve stejnou dobu u obrazovek, aby sdíleli radost z dobrých filmů, je vlastně fascinující.

Autor:

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Zbraně, které zaskočily Putina: „Muskovo“ bombardování

Premium Už druhý den po nočním překročení hranic měli triumfálně projíždět centrem Kyjeva, po čtyřech měsících místo toho vězí...

Jet sto třicet, nebo zpomalit? Na dálnici můžete uspořit litry paliva

Premium Ceny paliv opět atakují rekordy. Také si všímáte, o kolik víc řidičů jezdí poslední měsíce „na spotřebu“? Vyzkoušeli...

Mohlo by vás zajímat