Horníčkova výstava má v Galerii Smečky svou logiku. Výstavní síň založila Pražská plynárenská z iniciativy Jaroslava Kořána, prvního nekomunistického primátora města Prahy. On sám byl známý překladatel a měl vztah k poezii a vizuálním básním. Založil sbírku Pražské plynárenské orientované hlavně na koláž, která je u nás svého druhu jediná a obsahuje tvorbu předních českých umělců od kubismu až do současnosti. Tomu také odpovídal víc než deset let výstavní program Galerie Smečky, ale téma koláže není nevyčerpatelné, a tak se v posledních letech výběr vystavujících umělců rozvolňuje a ubírá i jinými směry.
  |
Obdivovatel Jiřího Koláře a Maxe Ernsta
Miroslav Horníček se nikdy nepovažoval za výtvarného umělce, měl pocit, že mu to, jak sám říkal, není dáno. Obdivoval však představivost umělců a zvlášť blízcí mu byli surrealisté s jejich schopností spojit zdánlivě nespojitelné, jak to dokázal snad největší průkopník koláže Max Ernst. Vážil si i umění Jiřího Koláře, který systematicky rozvíjel své speciální metody koláže.
Horníček vždy projevoval vynalézavost a pohotovost, ať při improvizovaných veřejných vystoupeních, nebo při psaní půvabných knížek (Dobře utajené housle, ...), které dodnes působí svou svěžestí. Postřeh uplatňoval iv kolážích, v nichž si s hravostí sobě vlastní ověřoval některé souvislosti. Stejně jako v dialozích s Janem Werichem nebo Milošem Kopeckým se v jeho kolážích projevuje osobitý humor a smysl pro improvizaci.
Rozvíjel v nich vlastní fantazii a podporuje i představivost návštěvníků výstavy. Horníček vytvářel koláže na chalupě, kde měl k tomu klid a veškeré podmínky, kde ho nic nerozptylovalo a mohl se plně soustředit. Sám zdůrazňoval, že tvoření koláží je pro něj vlastně jen soukromá hra a relaxace a že mu v tvorbě navíc brání manuální nešikovnost, že mu působí potíže zacházení s nůžkami a lepidlem. Shromažďoval motivy, které ho zaujaly třeba v časopisech, a schovával je tak dlouho, dokud ho nenapadlo, jak je vzájemně propojit.
Jeho koláže opravdu nejsou vždy technicky dokonalé, je vidět, že s jejich uskutečněním trochu bojoval, ale to na nich jistě není to nejdůležitější, stejně jako třeba u naivních malířů a kreslířů. Ale mají svůj půvab a v mnoha případech zaujmou právě svou nápaditostí. Výtvarné dílo Miroslava Horníčka jistě nepředstavuje zlom v uměleckém vývoji, nepatří do žádného z progresivních proudů. Ale projevuje se v něm příjemná hravost a potěší nás, když k ní budeme přistupovat jako ke vtipné soukromé zábavě známého umělce, který se pohyboval na rozhraní mezi divadlem, literaturou a vizuálním projevem.
Není to ovšem poprvé, kdy jeho koláže zaujaly výstavní instituce nebo nakladatele. V roce 1990 vyšla kniha Koláže a hry Miroslava Horníčka. V roce 1995 byla vydána kniha nazvaná Humor a koláže, v níž sám autor doprovází řadu koláží krátkými příběhy, které nám umožňují lépe pochopit jejich vznik. A od listopadu do konce prosince tohoto roku proběhla jiná velká výstava jeho koláží v Západočeské galerii v Plzni.
Miroslav Horníček: Koláže Galerie Smečky Do 2. února 2019 |
