Po přívalu sedmi výlučných titulů cyklu Musica non grata během pouhých dvou let na obou operních scénách Národního divadla bylo ve Státní opeře zařazení díla s prověřenou diváckou oblibou jistě namístě. Výběr právě Donizettiho Nápoje lásky, jehož předchozí nastudování v historické budově Národního divadla mělo derniéru před pouhými osmi lety, však nesvědčí o dramaturgické vynalézavosti.
Důvod nasazení neobhájilo ani obsazení první premiéry – a to přesto, že byly povolány zahraniční posily. A v kontextu jiných hojných inscenací Nápoje lásky nebylo hudební nastudování Andrije Jurkevyče, a už vůbec ne režie Julie Burbachové, nijak mimořádné.
