V Petrohradu soubor uvedl inscenaci Divadlo a Workshop. Vystoupení ovšem poškodily organizační zmatky. Nálada publika nebyla nejvstřícnější a kontakt s ním se nepodařilo optimálně navázat.
Jeden z nejdůležitějších tvůrců poválečného německého divadla Peter Stein (74) se v Petrohradu představil tři roky starou inscenací Kleistova Rozbitého džbánu s Berliner Ensemble. Měla podobu žánrového obrázku nahozeného jednoduchými, a přesto výstižnými črty, přičemž si režie dala záležet na každém detailu.
Jako vždy skvělý Karl Maria Brandauer
Inscenaci vévodil jako vždy skvělý Karl Maria Brandauer v hlavní roli soudce Adama. Hrál ho jako groteskní, ušmudlané a prolhané monstrum, které nakonec z malebného obrázku doslova vyskočí do syrové skutečnosti, kde je pronásledován a zůstává nemilosrdně na očích všem. I když dámy s pány nedržely krok a byly místy poněkud mdlé, inscenace nesla pečeť Steinova režijního stylu, byla výrazně herecká, šla po smyslu textu a kladla důraz na precizní výstavbu situací.
Na závěrečném ceremoniálu se pak sám Stein představil v hodinové variaci na své oblíbené téma - Goethova Fausta.
V kuloárech se nicméně přetřásala Steinova minulost: levicové postoje i kolaborace jeho otce s nacisty, což je záležitost již víckrát probíraná - Steinovi bylo osm, když skončila válka a jeho otec, původně ředitel továrny na motocykly, během ní dodával armádě náhradní díly pro vozidla a v jeho podniku také pracovali nuceně nasazení. Za to byl také posléze odsouzen ke dvěma letům nucených prací, ale do své továrny se v 50. letech vrátil. Sám Stein, "dítě" revolučního roku 1968, se s tím vším ale nikdy netajil.
Viliam Dočolomanský
Na adresu svého levičáctví ale řekl, že není žádný "velerebel", jak o něm před lety napsal The Guardian. "Moje smýšlení bylo vždy levicové, ale já sám jsem měl s levicí vždy jenom potíže, hlavně v Německu," poznamenal. S nacistickou minulostí své země se však dosud nevyrovnal. Částečně i z těchto důvodů odešel z Německa do Francie a později do Itálie.
Stein vystudoval srovnávací literaturu a ještě coby student působil jako dramaturg v mnichovské Kammerspiele. Pak odešel do Brém, kde se zformovalo jádro jeho pozdějšího souboru v Berlíně, tvořili jej např. Bruno Ganz či Jutta Lampeová. Stein vešel do dějin evropského divadla především jako zakladatel slávy berlínské Schaubühne, kterou vedl 15 let od roku 1970.
Zpočátku šlo o vedení kolektivní a zlí jazykové tvrdí, že o tom, co se bude hrát, rozhodovali i údržbáři. Repertoár prvních let byl také příslušně revoluční. Teprve později Stein režíroval Peera Gynta, Oresteiu, Tři sestry, Shakespeara.
Režisér z Expa
V posledních letech je znám jako režisér velkých mnohahodinových pláten, v roce 2000 uvedl u příležitosti Expa v Hannoveru oba díly Goethova Fausta, které trvaly neuvěřitelných 24 hodin. Dnes už se možná poněkud unavil, protože jeho poslední projekt, vlastní adaptace Dostojevského Běsů, s níž měl na podzim velký úspěch v Paříži, trvá jenom dvanáct hodin.
Sám k tomu poznamenal: "K tomu, abyste odvyprávěli devět set stránek, potřebujete moře času a já jsem se rozhodl, že ho budu mít." Stein prostě je až fanatickým vyznavačem textu a kritika mu také v případě Fausta částečně vytýkala až otrockou věrnost liteře. "Obrazy bez textu a bez herecké akce jsou pro mě mrtvé, to, co třeba dělá Wilson mi přijde až panoptikální, můj mozek dráždí právě to, co je v textu skryté, nedoslovené a co mohou herci vynést na povrch," dodal.
Stein v posledních letech žije v Itálii, v Toskánsku, kde si pořídil velký statek - tam i připravuje své inscenace. A spolupracuje s herci z celé Evropy, což je také jeho velkou devízou, má dar stmelovat a jeho uskupení po určitou dobu vždy výtečně fungují.
