Režie toho díla se ujal Paul W. S. Anderson, zocelený v sériích Resident Evil a Mortal Kombat. Dobrá volba. Jednak je to známý mistr psychologické drobnokresby s vyvinutým citem pro přesné zachycení historických reálií. Jeho další předností je, že je manželem Milly Jovovichové, díky čemuž existuje slušná pravděpodobnost, že se v jeho filmech řečená objeví, bude jí to slušet a někoho nakopne či praští. Ale vezměme to popořádku.
V prologu Athos (Matthew Macfadyen), Porthos (Ray Stevenson) s Aramisem (Luke Evans) a Mylady (Milla Jovovichová) vyberou jakousi benátskou kryptu, zabezpečenou podobným způsobem jako mayský chrám v Indiana Jonesovi. Operace proběhne víc než úspěšně, kvůli krajně nekolegiálnímu chování Mylady je ale její výsledek nečekaný.
Plány Leonardových vynálezů získá vévoda z Buckinghamu – úskočný anglický fintil, darmo mluvit (hraje ho Orlando Bloom). Mušketýři jsou z toho celí špatní. Po letech je z toho ale vytrhne D’Artagnan, toho hraje Logan Lerman, jemuž pánbůh nadělil bezelstný kukuč vymydleného amerického středoškoláka, tak naivního, že si na něj myslí všechna děvčata z kroužku mažoretek. Škoda jenom, že musel na oltář historické věrohodnosti obětovat svou emo patku.
Tři mušketýřiUSA / Německo 2011 |
Každopádně D’Artagnan myslí pozitivně a přiměje mušketýry, aby změnili svůj chmurný světonázor – jsou v depresi, stali se obětí (a teď bacha, dobře mířený satirický šleh) rozpočtových škrtů a nějak přestali věřit ve Francii. Když ale spolu s D’Artagnanem zmasí čtyřicet kardinálových gardistů, přijdou na lepší myšlenky.
Svérázná parta, ti gardisté. Nordičtí vlasáči (natáčelo se v Německu), čerň jejich uniforem a červeň křížů na nich jsou taky syté, až z toho pálí oči. Šéfuje jim Rochefort (Mads Mikkelsen), šermuje ďábelsky, i když má jen jedno oko (nevýhoda), přes to nefunkční nosí klapku s pěkným zlatým ornamentem (výhoda). Jemu zas šéfuje kardinál Richelieu (Christoph Waltz), ten má naopak hlavu plnou ďábelských kombinací a z jakéhosi důvodu taky potřebuje, aby vypukla válka mezi Anglií a Francií.
Tady ho máme, Leonarda da Vinci (Orlando Bloom)
Nedá mu práci manipulovat infantilním monarchou, vůbec všichni dvořané značně připomínají už jednou zmíněné americké středoškoláky (D’Artagnan mezi ně taky dobře zapadne), jejichž je Richelieu nepřejícný třídní. No a pak přijde to hlavní – mise na záchranu královniny cti a světového míru, jejíž detaily nebudu odkrývat, anžto je dobré si je vychutnat předem neinformován. Snad jenom ty létající lodě, o těch nejde mlčet. Chytřejší hlava by mohla zaznamenat vliv tzv. steampunku a kdesi cosi. Já se zmůžu na prosté Žjova!
Noví Tři mušketýři jsou svým způsobem čistá práce. A taky práce příkladně týmová. Nikdo ze zúčastněných si po přečtení scénáře nemohl myslet, že film bude vypadat třeba jinak, než nakonec vypadá. A šli do toho stejně, aby taky ne – Všichni za jednoho, jeden za všechny.
Slabší povahy v takových situacích třeba zkásnou honorář a pak se tváří, že v tom filmu vlastně vůbec nejsou, jenom jím shodou okolností náměsíčně procházejí. Ne tak v Andersonových Třech mušketýrech. Tam herci hrají, až se jim od obličeje práší make-up, střihač stříhá jak posedlý, kamera lítá, smyčce hřímají. Nikdo se nesnaží zamaskovat stupiditu toho, co se na plátně odehrává, všichni si ji naopak užívají a pomáhají jí vyniknout. Nálada z novinářské projekce mi vydržela až do večera. Jak bych reagoval, kdybych za lístek musel platit, těžko říct. Člověk nemusí vědět všechno.
