Režie toho díla se ujal Paul W. S. Anderson, zocelený v sériích Resident Evil a Mortal Kombat. Dobrá volba. Jednak je to známý mistr psychologické drobnokresby s vyvinutým citem pro přesné zachycení historických reálií. Jeho další předností je, že je manželem Milly Jovovichové, díky čemuž existuje slušná pravděpodobnost, že se v jeho filmech řečená objeví, bude jí to slušet a někoho nakopne či praští. Ale vezměme to popořádku.
V prologu Athos (Matthew Macfadyen), Porthos (Ray Stevenson) s Aramisem (Luke Evans) a Mylady (Milla Jovovichová) vyberou jakousi benátskou kryptu, zabezpečenou podobným způsobem jako mayský chrám v Indiana Jonesovi. Operace proběhne víc než úspěšně, kvůli krajně nekolegiálnímu chování Mylady je ale její výsledek nečekaný.
Plány Leonardových vynálezů získá vévoda z Buckinghamu – úskočný anglický fintil, darmo mluvit (hraje ho Orlando Bloom). Mušketýři jsou z toho celí špatní. Po letech je z toho ale vytrhne D’Artagnan, toho hraje Logan Lerman, jemuž pánbůh nadělil bezelstný kukuč vymydleného amerického středoškoláka, tak naivního, že si na něj myslí všechna děvčata z kroužku mažoretek. Škoda jenom, že musel na oltář historické věrohodnosti obětovat svou emo patku.
Tři mušketýřiUSA / Německo 2011 |
Každopádně D’Artagnan myslí pozitivně a přiměje mušketýry, aby změnili svůj chmurný světonázor – jsou v depresi, stali se obětí (a teď bacha, dobře mířený satirický šleh) rozpočtových škrtů a nějak přestali věřit ve Francii. Když ale spolu s D’Artagnanem zmasí čtyřicet kardinálových gardistů, přijdou na lepší myšlenky.
Svérázná parta, ti gardisté. Nordičtí vlasáči (natáčelo se v Německu), čerň jejich uniforem a červeň křížů na nich jsou taky syté, až z toho pálí oči. Šéfuje jim Rochefort (Mads Mikkelsen), šermuje ďábelsky, i když má jen jedno oko (nevýhoda), přes to nefunkční nosí klapku s pěkným zlatým ornamentem (výhoda). Jemu zas šéfuje kardinál Richelieu (Christoph Waltz), ten má naopak hlavu plnou ďábelských kombinací a z jakéhosi důvodu taky potřebuje, aby vypukla válka mezi Anglií a Francií.
Nedá mu práci manipulovat infantilním monarchou, vůbec všichni dvořané značně připomínají už jednou zmíněné americké středoškoláky (D’Artagnan mezi ně taky dobře zapadne), jejichž je Richelieu nepřejícný třídní. No a pak přijde to hlavní – mise na záchranu královniny cti a světového míru, jejíž detaily nebudu odkrývat, anžto je dobré si je vychutnat předem neinformován. Snad jenom ty létající lodě, o těch nejde mlčet. Chytřejší hlava by mohla zaznamenat vliv tzv. steampunku a kdesi cosi. Já se zmůžu na prosté Žjova!
Noví Tři mušketýři jsou svým způsobem čistá práce. A taky práce příkladně týmová. Nikdo ze zúčastněných si po přečtení scénáře nemohl myslet, že film bude vypadat třeba jinak, než nakonec vypadá. A šli do toho stejně, aby taky ne – Všichni za jednoho, jeden za všechny.
Slabší povahy v takových situacích třeba zkásnou honorář a pak se tváří, že v tom filmu vlastně vůbec nejsou, jenom jím shodou okolností náměsíčně procházejí. Ne tak v Andersonových Třech mušketýrech. Tam herci hrají, až se jim od obličeje práší make-up, střihač stříhá jak posedlý, kamera lítá, smyčce hřímají. Nikdo se nesnaží zamaskovat stupiditu toho, co se na plátně odehrává, všichni si ji naopak užívají a pomáhají jí vyniknout. Nálada z novinářské projekce mi vydržela až do večera. Jak bych reagoval, kdybych za lístek musel platit, těžko říct. Člověk nemusí vědět všechno.