Pondělí 16. května 2022, svátek má Přemysl
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Úl autora Pornohvězd: Snaživě vtipné divadlo, které nic neříká

Kultura

  14:54
Zní to zvláštně, ale je to tak: A Studio Rubín vzalo útokem Národní divadlo. Ale nebyl to nájezd nepřátelský. Pražská Nová scéna se snaží vyprofilovat jako dramaturgicky nezávislý, otevřený a umírněně alternativní prostor, takže není zas tak velkým překvapením, že došlo i na spolupráci s lidmi kolem Petra Kolečka, uměleckého šéfa Rubínu a úspěšného dramatika (má za sebou například muzikál Pornohvězdy).

Výletník Beta v podání Tomáše Kobra foto: ND

A podíváme-li se na věc z trochu jiného úhlu, je dokonce možné říci, že A Studio, tedy Kolečko a spol., jsou momentálně o poznání větší "komerčňáci" než Nová scéna Národního divadla. To jsou paradoxy.

Pohodlí zadních vrátek
Hru Úl psal Kolečko přímo pro inscenaci režiséra Thomase Zielinského a svým způsobem navázal na necelý rok staré Pornohvězdy. Přinejmenším v tom smyslu, že se znovu vrátil k motivu "poctivé práce". Tentokrát je však, na rozdíl od primárně parodických Pornohvězd, alespoň v základní koncepci mnohem vážnější. Ponecháme-li stranou parodickou a ironickou ambaláž, nesděluje hra nic menšího, než že poctivá práce je úhelným kamenem všehomíra a že odfláknutí zdánlivě bezvýznamného úkonu může mít - řečeno protektorátní terminologií - nedozírné následky.

Petr Kolečko: Úl

Scénář a dramaturgie: Petr Kolečko
Režie a scénografický koncept: Thomas Zielinski
Kostýmy: Vladimíra Fomínová Hudba a projekce: Ivan Acher

Premiéra na Nové scéně Národního divadla 1. listopadu 2010

Úplně konkrétně to vypadá takto: prostitutka pokouše svého zákazníka pekaře při orálním sexu, ten si ochladí zkrvavené pohlaví v mouce a upeče housku, ze které se udělá televizní rosničce tak špatně, že ohlásí slunečné počasí místo dešťů. Ministr věří více televizi než samotnému počasí a zanedbá protipovodňové přípravy, zem je zaplavena, všude se povalují mrtvoly a jediným spasitelem je chlapec, který bez velkých řečí prochází zpustošeným městem a vytrvale vynáší vodu ve dvou plechových kyblících. A do toho všeho je zamotaná legrace na téma divadlo, politika, média, komu co libo.

Celé je to trochu přitažené za vlasy, ale budiž: Kolečko by sice rád řekl cosi podstatného, zůstává však především komediografem a Úl nemá ambici být doopravdy seriózním dramatem. Skutečná potíž je v tom, jak strašně usilovně a křečovitě se snaží být autor i celý inscenační tým nad věcí, s jak nápadným pomrkáváním nepřestávají zdůrazňovat "jsme dokonale ironičtí, dokonale v pohodě a všechno máme těžce na háku". Je to přístup stejně šikovný jako protivně pohodlný. Umožňuje totiž říci a udělat v podstatě cokoli, libovolně hlubokého nebo banálního - zadní vrátka zůstávají bezpečně otevřená.

Ty neřeš vůbec nic...
Režisér Thomas Zielinski nastudoval Úl jako výpravnou podívanou, které nelze upřít styl ani jistou dávku pokleslé velkoleposti. Představení sice začne a skončí sólovým výstupem Ondřeje Pavelky (coby onoho hrdinského chlapce), jenž paroduje divadelní i jiné "srdíčkaření", jinak se ale na rozlehlém jevišti inscenačními prostředky nešetří. Na zadním prospektu běží velkoplošné projekce, do akce se kromě protagonistů příběhu zapojuje šestičlenný chór a nechybí ani řada vypjatých zpívaných pasáží (sbory ovšem z větší části zněly z playbacku). Dojde i na efektní scénografické nápady: například ve scéně povodně se na jevišti za blikání stroboskopu objeví velké množství nafukovacích erotických panen, mezi nimiž se pak hrdinové po zbytek představení doslova brodí. A všechno prokládají obligátní vtipné triviality, jako třeba výstupy komické dvojice dětinských homosexuálních politiků, kteří si - navlečeni do žertovných plavek - pohazují nafukovacím míčem a do omrzení opakují repliku "hop, hopy hop".



Podstatná část Úlu je napsána v shakespearovském blankversu; verše jsou další vítanou záminkou k náležitě plnotučné ironii. "Ty neřeš vůbec, že jsi smočil úd v té hebké mouce, z níž pečete chléb..." recituje například s příslušným patosem dívčí sbor za zády Lukáše Příkazkého, jenž si prohlíží maketu obrovského ztopořeného přirození.

Mlýnice triviálního vtipkování
Kolečko má nesporné jazykové nadání a podobně absurdních veršíků či hlášek umí vymyslet nepřeberné množství; jenže co je to platné, když nakonec putují do mlýnice triviálního vtipkování a laciné parodie.

Prakticky totéž je možné napsat o celé inscenaci. Povedených jednotlivostí, herecky silných okamžiků i vtipných nápadů by bylo možné najít víc, jako celek však Úl zůstává vězet v pasti jednotvárné a v souhrnu docela únavné snahy o legraci a ironii za každou cenu.

A je to tím smutnější, že inscenátoři (nebo přinejmenším Petr Kolečko) zjevně chtěli nejen bavit, ale také sdělit cosi podstatného. Výsledkem je snaživě vtipné divadlo, které neříká vlastně vůbec nic.

Autoři:

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Češi řeší, čím topit. Proč bychom se neměli zbavovat plynového kotle?

Premium Plynu pro domácnosti by mělo být dosti při přerušení dodávek z Ruska. Nedostatkový plyn sice zdražuje, ale rychlý...

I vysokoškolák může být blbý, říká obávaný lovec z Novy Doktor Vševěd

Premium Na úspěchu televizní soutěže Na lovu má Jiří Martínek velký podíl. Diváci žasnou nad jeho znalostmi. On žasne taky –...

Týden plný cen od LOVI
Týden plný cen od LOVI

Soutěžte s námi po celý týden o krásné výherní balíčky pro svoje zlatíčka.