Hru Pokoušení, zformovanou traumatickou zkušeností z vazby, izolace a uvěznění, intenzivně prožitými nedlouho po zveřejnění Charty 77, načetl Václav Havel na Hrádečku na magnetofonový pásek na podzim roku 1985. Učinil tak jednak z obavy, že by při některé z prohlídek Státní bezpečnosti o rukopis přišel, ale také aby si ji mohli poslechnout jeho přátelé, neboť co tehdy zakázanému autorovi chybělo nejvíce, byla zpětná vazba.
Vznik hry a své další pohnutky pak vysvětlil v dopise herci Pavlovi Landovskému v březnu následujícího roku: „Faustovské téma kolem mne kroužilo od roku 1977, kdy jsem byl poprvé ve vězení a kdy mne v base ďáblové zvláštním způsobem pokoušeli. (...) Párkrát jsem to zkusil psát, ale vždycky jsem výsledek zahodil. Vůbec jsem nevěděl, jak na to.
 Václav Havel & The Plastic People of the Universe: Pokoušení
|
Až v říjnu roku 85, když jsem byl sám na Hrádečku, jsem dostal náhle nápad a tu hru jsem napsal v jakémsi transu za deset dní. To rychlé napsání, zcela nebývalé u mne, který jsem zvyklý psát hru dva až tři roky, mělo ovšem své neblahé následky: tak trochu jsem se po napsání zhroutil (...).“
Zanedlouho pak Havel oslovil undergroundovou skupinu The Plastic People of The Universe, aby k plánované světové premiéře ve vídeňském Burgtheatru v roce 1986 složila a nahrála hudbu. To se také stalo, nicméně režisér Hans Kleber se nakonec rozhodl z ní použít jen několik fragmentů.
Pokoušení se dalšího divadelního života nedočkalo, hra byla v Československu zakázaná. Se samotnou nahrávkou se také v dalších letech nic nedělo. Až při přípravě nově masterovaných nahrávek skupiny Plastiků, kterými se Guerilla Records programově zabývá, našel Vladimír Lábus Drápal v archivu Robina Karla Poppera originál.
Písničkářovy poťouchlosti. Nové dvojalbum se starými koncerty Jiřího Dědečka je tady, aby byla sranda |
„Po letech se nám podařilo tyto dva svébytné kulturní počiny spojit v jeden celek tak, jak bylo původně uvažováno, a všech deset obrazů hry je konečně propojeno autorskou hudbou z pera Mejly Hlavsy v podání hudebníků z Plastic People. Máme jedinečnou příležitost slyšet Havlovu interpretaci vlastního díla.
Havel jako herec je střídmý, jen občas intonací naznačí charakter a pocity postav, včetně těch opačného pohlaví. Je ale přesný v zprostředkování smyslu jednotlivých replik, situací a jednání postav. A tím i velmi zábavný. ‚Pozoruhodným‘ bonusem je taky závěrečná skladba, kterou zpívá Karel Gott s Orchestrem Ladislava Štaidla,“ dodává k nahrávce Drápal z Guerilla Records.
Součástí audioknihy je i reprint úryvku ze zmíněného dopisu Václava Havla Pavlovi Landovskému z března 1986 a kromě toho recenze Pokoušení Ivana Martina Jirouse, která vyšla na podzim roku 1986 v samizdatovém časopise Vokno.
