Autor sice obsah hry do poslední chvíle tajil, ale bylo známo, že se bude jednat o zatím „nejčeštější“ kus zlínského rodáka, pokřtěného před 68 lety jako Tomáš Sträussler. Stoppard i jeho bratr byli - jak se lze dočíst mj. v obsáhlé biografii od Iry Nadela Double Act - před svým češstvím (a především židovstvím) svou matkou bezděčně chráněni. Dramatikova cesta k českým kořenům začala až jeho principiální podporou disidentských hnutí ve východní Evropě (vyjádřenou i některými hrami). Teprve návštěvy Česka po pádu komunismu mu však umožnily poznat celou rodinnou historii.
Potěšitelné je však především to, že se tento „český“ kus zařazuje k tomu nejlepšímu, co kdy Stoppard napsal. K pronikavě prezentovanému politickému tématu a duchaplnosti dialogu tu přistupuje až nečekaná emocionální hloubka, svědčící o tom, že osud staré vlasti není jejímu ztracenému synovi nijak lhostejný.
Inspirátory diskusí Havel i Kundera
Děj Rokenrolu se odvíjí paralelně v Anglii (jmenovitě v domě cambridžského profesora Maxe Morrowa) a v Praze, kde žije jeho někdejší žák, režimem proskribovaný publicista a filozof Jan. Jejich osudy se hned na začátku hry, v srpnu 1968, zdánlivě neodvolatelně rozejdou: marxista Max totiž schvaluje okupaci Československa. Jan se ze studijního pobytu vrací do Prahy, aby tu před tanky zachránil svůj milovaný „rokenrol a vlastně mámu“, a tak mu zamilovaná Maxova mladičká dcera Esme může jen tu a tam přes železnou oponu posílat alba jeho oblíbených skupin.
Další významnou dějovou linii pak tvoří Janova cesta z českého hudebního undergroundu (je oddaným fanouškem Plastic People of the Universe) až k podpisu Charty 77 a disidentské existenci. Tady hraje významnou úlohu jeho přítel Ferdinand, představitel politického disidentství, přítel a hlasatel názorů Václava Havla. (Z tohoto hlediska lze Rokenrol považovat za další „vaňkovskou hru“, v níž ovšem tato postava překročila hranice českého dramatického prostoru!) Havel a v menší míře také Kundera byli také inspirátory diskusí, které hrdinové na obou stranách železné opony vedou o úloze intelektuálů a významu svobody projevu. Nikdy nejde o samoúčelný suchopár: však také symbolem svobody je tu fenomén, který dal hře název: rokenrol.
Úryvky z nahrávek rockových skupin (včetně Plastic People), jimiž jsou scény spojovány, tvoří jakýsi stále sílící hymnus na život, vrcholící památným prvním koncertem Rolling Stones na Strahově v srpnu 1990. Stoppardovy postavy se však znovu setkávají těsně předtím: dramatik brilantním způsobem uzavírá jejich osudy, a přitom z rukávu ještě vytáhne nějaké ty trumfy. Teprve v závěru hry například pochopíme, jak temnou úlohu hrála v celém Maxově a Janově příběhu StB.
Úlohy inscenovat Stoppardovy informacemi (a křehkými emocemi) přímo nabité dialogy se s velkým úspěchem zhostil slavný režisér Trevor Nunn. Robustního socialistu Maxe napsal dramatik na tělo Brianu Coxovi, dvojroli jeho ženy a dcery ve starším věku hraje citlivě neméně slavná Sinead Cusacková. Naprosto fenomenální výkon ovšem podává Rufus Sewell jako občas pošetilý, ale vždy úžasně lidský a pravdivý hrdina Jan - původem Žid narozený ve Zlíně. Kéž by Stoppardův příklad zasáhl i do vývoje česky psané dramatiky: je bohužel zřejmé, že k tak svrchovanému dílu na téma nedávné české minulosti se ještě nevzepjala.
Potěšitelné je však především to, že se tento „český“ kus zařazuje k tomu nejlepšímu, co kdy Stoppard napsal. K pronikavě prezentovanému politickému tématu a duchaplnosti dialogu tu přistupuje až nečekaná emocionální hloubka, svědčící o tom, že osud staré vlasti není jejímu ztracenému synovi nijak lhostejný.
Inspirátory diskusí Havel i Kundera
Děj Rokenrolu se odvíjí paralelně v Anglii (jmenovitě v domě cambridžského profesora Maxe Morrowa) a v Praze, kde žije jeho někdejší žák, režimem proskribovaný publicista a filozof Jan. Jejich osudy se hned na začátku hry, v srpnu 1968, zdánlivě neodvolatelně rozejdou: marxista Max totiž schvaluje okupaci Československa. Jan se ze studijního pobytu vrací do Prahy, aby tu před tanky zachránil svůj milovaný „rokenrol a vlastně mámu“, a tak mu zamilovaná Maxova mladičká dcera Esme může jen tu a tam přes železnou oponu posílat alba jeho oblíbených skupin.
Další významnou dějovou linii pak tvoří Janova cesta z českého hudebního undergroundu (je oddaným fanouškem Plastic People of the Universe) až k podpisu Charty 77 a disidentské existenci. Tady hraje významnou úlohu jeho přítel Ferdinand, představitel politického disidentství, přítel a hlasatel názorů Václava Havla. (Z tohoto hlediska lze Rokenrol považovat za další „vaňkovskou hru“, v níž ovšem tato postava překročila hranice českého dramatického prostoru!) Havel a v menší míře také Kundera byli také inspirátory diskusí, které hrdinové na obou stranách železné opony vedou o úloze intelektuálů a významu svobody projevu. Nikdy nejde o samoúčelný suchopár: však také symbolem svobody je tu fenomén, který dal hře název: rokenrol.
Úryvky z nahrávek rockových skupin (včetně Plastic People), jimiž jsou scény spojovány, tvoří jakýsi stále sílící hymnus na život, vrcholící památným prvním koncertem Rolling Stones na Strahově v srpnu 1990. Stoppardovy postavy se však znovu setkávají těsně předtím: dramatik brilantním způsobem uzavírá jejich osudy, a přitom z rukávu ještě vytáhne nějaké ty trumfy. Teprve v závěru hry například pochopíme, jak temnou úlohu hrála v celém Maxově a Janově příběhu StB.
Úlohy inscenovat Stoppardovy informacemi (a křehkými emocemi) přímo nabité dialogy se s velkým úspěchem zhostil slavný režisér Trevor Nunn. Robustního socialistu Maxe napsal dramatik na tělo Brianu Coxovi, dvojroli jeho ženy a dcery ve starším věku hraje citlivě neméně slavná Sinead Cusacková. Naprosto fenomenální výkon ovšem podává Rufus Sewell jako občas pošetilý, ale vždy úžasně lidský a pravdivý hrdina Jan - původem Žid narozený ve Zlíně. Kéž by Stoppardův příklad zasáhl i do vývoje česky psané dramatiky: je bohužel zřejmé, že k tak svrchovanému dílu na téma nedávné české minulosti se ještě nevzepjala.
