Neděle 27. listopadu 2022, svátek má Xenie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

Velkolepý návrat Vlastimila Třešňáka. Jaké je jeho nové album?

Vlastimil Třešňák foto: Karel Cudlin / 400 ASA

Recenze
Málokdo by na to vsadil zlámanou grešli. Jedním z toho mála byl majitel hudebního vydavatelství Galén Lubomír Houdek. A stal se zázrak: z Vlastimila Třešňáka, který se už léta vehementně snaží odříznout se od hudebního světa, doslova vymámil fungl nové autorské album Kiks. Patří k těm nejlepším, jaká jeden z našich nejoriginálnějších písničkářů natočil.
  12:00

V rubrice Nejbližší koncerty je už dlouhá léta na Třešňákově oficiálním webu věta, kterou nemá žádný z jeho fanoušků rád: „Vlastimil Třešňák již nevystupuje, děkujeme za pochopení.“ Písničkář začal sám sebe se sebeironií jemu vlastní nazývat „emeritním zeměměřičem“ (s odkazem na svoje nejslavnější, debutové a původně ve švédském exilu vydané album), a když nyní vysvětloval časopisu Reportér okolnosti vzniku alba, poznamenal: „Tento dnes už emeritní pomocný zeměměřič předpředloni prodal kytaru i foukací harmoniky a koupil barvy, štětce a malířská plátna. Maloval od té doby mollové obrazy a občas napsal písňové texty, které dával do šuplete.“

Malování u Třešňáka samozřejmě není žádná předpředloňská novinka, patří k jeho uměleckým disciplínám vedle psaní literatury, fotografování ad. už dlouhá léta, nicméně je pravda, že po opuštění hudebního světa se jeho malířská činnost zintenzivnila a zdálo se, že po harcování se po štacích s kytarou se Třešňákovi vůbec nestýská.

Poslední novinkové album Vlastimil Třešňák vydal pod názvem Alter Ego v roce 2013, o čtyři roky později následoval ještě Konvolut, sbírka „zrevidovaných“ starších písní, natočených s proměnlivě obsazenou kapelou Temporary Quintet. Jinak občasně vystupoval s Alo Trio Bandem, jehož byl spíš „impresáriem“ a pochopitelně textařem, pár jeho textů zhudebnil Michal Pavlíček na albu Fiat Lux skupiny Stromboli, některé má v aktuálním repertoáru zpěvačka Marie Puttnerová (snad se objeví na jejím debutovém sólovém albu napřesrok na jaře) - a tím to končí. Přesněji řečeno, končilo. Až do chvíle kdy se v podstatě nečekaně objevila novinka Kiks, mimochodem paralelně s početně limitovanou LP reedicí Zeměměřiče.

Je to všechno...

O tom, že ani sám Třešňák nejspíš nečekal, že se ještě někdy vrátí do nahrávacího studia, s nadsázkou a množstvím vychrlených obrazů, typických pro druhou etapu jeho písničkářské tvorby, tedy tu, kdy opustil dějové „zeměměřičské“ balady karlínského proletáře, zpívá v první a zároveň titulní písni: „Už to měl dávno všechno v cajku / kredenc, tucet příborů a lžic / čabajkou vyšívanou kacabajku / když vtom - kiks!“ Dodejme, že málokterý kiks zní tak lahodně, jako vědomí, že posloucháme úplně nové Třešňákovy písně. A že patří k tomu nejlepšímu, co v této oblasti udělal.

Na jejich hudební podobě nese velkou zásluhu Temporary Quintet, obsazený naprostými špičkami české scény, Josefem Štěpánkem (kytary), Janem Steinsdörferem (klávesy), Janem Štolbou (saxofon), Martinem Lehkým (baskytara, kontrabas) a Milošem Dvořáčkem (bicí). První dva jsou také významnými skladatelskými podílníky, neboť Třešňák měl u svých šuplíkových textů ve většině případů jen jakousi obecnou představu o jejich možné hudební podobě, ale výsledné verze dával dohromady až při přípravě alba s konkrétními muzikanty.

Hudba se pohybuje vesměs v klasických stylech, od vysloveného blues a swingu přes vanmorrisonovské rhythm’n’blues, půlnočně zakouřený klubový jazz, folkovou baladu až po rock, počítaje v to i bizarní reggae nebo hravý kabaretní kuplet. Vše samozřejmě zahrané prakticky dokonale, s citem nejen pro žánr, ale zejména pro doprovazečskou funkci.

Širokou paletu nálad ovšem přinášejí i Třešňákovy texty (mimochodem - bez urážky - až netřešňákovsky výborně zazpívané). Album je logicky vystavěno a když autor tvrdí, že jde o pokračování zeměměřičova příběhu, lze návaznost najít v prvních písních alba, plných argotu pražské periferie, už v názvech Chmaták nebo Arbajt, jakési ironické hymny flákače. Ale klidně i ve Čtvrtém komínu Titanicu, kde se Třešňák obrací ke své staré metodě využívání historických konotací uváděných v novém kontextu.

Vysloveně staro-třešňákovská je Sv. Amnesie, možná jediná i hudebně, a svým způsobem i dvojpísnička Aladin/Básník Smůla, reflektující dvě stránky básnické mince. Pak tu ale máme až surrealistické písně typu Valpuržiny noci (“Nad Březinou krouh krahujec / kalous Meyrink třikrát běda / kách puštík Karas Zevlovec / Milius z Jezer tonouc hvězdu zvedá!“) nebo Dukátu s obrazy jak z Buñuelových filmů (“Ze sloní nohy / odpadkový koš / v sakristii řízky / naklepává Biblí“).

Závěr alba patří písni Nomen Est Omen, vzpomínce na Václava Havla: „Jen svoloč zas kvéry na zádech / plive na tvé curriculum vitae!“ Při vědomí, co se odehrává v ex-prezidentův svátek na Václavském náměstí, neubrání se posluchač stejnému pocitu, kterým Havlovými ústy v citaci z nahrávky jeho Audience končí píseň i celé tohle výborné album: „Je to všecko na hovno...“

Autor:

Mohlo by vás zajímat