Pověst sira Ridleyho Scotta coby jedinečného autora velkolepých podívaných se odvíjí od kultovního sci-fiVetřelec z konce 70. let, kdy se pro realizaci svých fantaskních vizí kongeniálně spojil s nizozemským designérem H. R. Gigerem. Extrémní cit pro design a na něj navázanou atmosféru potvrdil ve svém následujícím celovečerním filmu, post-punkově apokalyptické sci-fi Blade Runner.
Svůj um produkčního designéra uplatňoval nejen na velkém plátně, ale i v reklamě (mezi jeho nejslavnější dílka patří reklama pro Apple), což mu postupně vyneslo kritiku, že příliš sklouzává k samoúčelnému vizuálnímu předvádění bez valného obsahu. V obranné reakci Scott přeřadil ze spektakulárních sci-fia hororů ke komornějším thrillerům a dramatům jako Někdo mě hlídá nebo Thelma a Louisa.
Do nového tisíciletí se pak znovu rozmáchl dvěma historickými ságami a válečným dramatem. Po fenomenálním kasovním úspěchu Gladiátora v hlavní roli s Russelem Crowem následoval Černý jestřáb sestřelen o americkém vojenském fiasku v Somálsku, u kterého se prosadila jeho rodinná vojenská anamnéza, a křižácké Království nebeské.
Pokud si někdy kritici stěžovali na reklamní estetiku ve Scottových filmech, tak po posledních dvou zmiňovaných dílech měli křičet jako o život. Loni se sedmdesátiletý tvůrce znovu civilně vychýlil romantickým dramatem Dobrý ročník. Jako by tento titul předpověděl i následující dobrý rok pro svého režiséra, jemuž se dostal do rukou z různých důvodů dlouho odkládaný projekt Americký gangster.
Scott až napotřetí
Americký gangster, rekonstruující více či méně věrně skutečný životní příběh Franka Lucase, drogového krále New Yorku 70. let, je svou epičností, spletitostí i velkolepostí postav ideálním materiálem pro režiséra Scottova formátu. Chybělo přitom jen málo a Scott by se s látkou vůbec nepotkal. Byl až třetím režisérem, který se měl košatého scénáře Stevena Zaillana (držitele Oscara za Schindlerův seznam), vycházejícího z článku v časopise New York Magazine, ujmout. Před ním byli ve hře Antoine Fuquaoa a režisér Hotelu Rwanda Terry George, který pro hlavní roli počítal s Donem Cheadlem.
Obsazení i režie nakonec dopadly trochu jinak. Stejně jako původně Fuquaoa (v jeho režii se uvažovalo o názvu Blue Tru, nikoliv Americký gangster) si Scott do role drogového krále vybral Denzela Washingtona. Herce, který schopnost s přehledem se převtělovat do komplexních charakterních postav předvádí víceméně soustavně už patnáct let a drží si tak pevně svoji pozici mezi nejtalentovanějšími hollywoodskými herci své generace. Možná roli při rozhodování sehrálo i doporučení režisérova bratra Tonyho, který s Washingtonem spolupracoval na thrilleru Muž v ohni.
Černý Kmotr?
Washington se pro part chladnokrevného charismatického zločince, který si prostě realizoval svou verzi amerického snu, ukázal jako ideální volba. Postavu gangstera, jenž věří v osobní integritu, rodinu a charakter, zvládá s takovým přehledem a elegancí, že nezbývá nic jiného než mu propadnout jako očím hypnotizéra a v podstatě k němu cítit sympatie. Zároveň mu ale nic neubírá na jeho krutosti a bezcitnosti. Washingtonův Lucas vyhrožuje s galantností a uhlazeností. Aktem milosrdenství pro něj je, když kulkou do týla ukončí utrpení muže, kterého předtím zapálil.
To je kód, podle kterého se řídí svět obchodníka, jenž jednoduše prodával kvalitnější zboží než konkurence a za nižší cenu než konkurence, protože vymyslel skvělý byznysplán, jak dostat do USA kvalitní drogu z Asie na palubách vojenských letadel přivážejících padlé z Vietnamu. Titul filmu je tak jednak vtipné přihlášení se k celému jednomu žánru, jednak celkem odvážné glosování všemocné logiky obchodu.
Příběh Franka Lucase je totiž prostě příběhem obchodního úspěchu, který by se mohl přednášet na prestižních ekonomických fakultách. Jen s tím jemným rozdílem, že si svoje luxusní domy nepostavil za prodávání softwaru nebo hamburgerů, ale za prodej heroinu. Fascinující mix pragmatismu byznysu a opulentnosti sedmdesátkového stylu, který v Hollywoodu umí umíchat jen málokdo, je základem atmosféry filmu.
Přestože centrem filmu je Washington, jeho rovnocenným protihráčem je Russel Crowe v roli nemravně poctivého policajta Ritchieho Robertse, který Lucase nakonec dostane za mříže. Crow je v poslední době Scottovým hereckým favoritem. Už spolu pracovali na Gladiátorovi a Dobrém ročníku a v plánu mají novou verzi Robina Hooda prozatím nazvanou Notthingam, kde si Crowe zahraje šerifa z Nottinghamu, Tripoli a Body of Lies.
Protože bez Robertse by možná nebyl žádný Lucasův příběh, který by stál za to natočit, scenárista Zaillan nakonec psal dva oddělené scénáře. Pro každou z postav jeden a ty pak Scott v klasické režii zkušeně propojil. Podobně jako to udělal Michael Mann v Nelítostném souboji. Nelítostný souboj je přitom jen jeden z filmů žánru, kterými se Scott inspiroval. Americký gangster patří do stejné linie jako Zjizvená tvář, Tenkrát v Americe nebo třeba Kmotr. K filmu Francise F. Coppoly je také nejčastěji přirovnáván.
Bezprostředně po oznámení realizace si projekt vysloužil přezdívku „černý Kmotr“. Přezdívku, která není tak úplně fér, protože Americký gangster obstojí sám za sebe. Poslední v řadě zřejmých inspirací stojí Skrytá identita Martina Scorseseho. Do elegantní dokonalosti oscarového thrilleru Scottově opusu chybí pověstné něco, ale i tak je to bravurně zrežírovaná gangsterka, která má slušně našlápnuto na to, aby se sama stala klasikou žánru.
Svůj um produkčního designéra uplatňoval nejen na velkém plátně, ale i v reklamě (mezi jeho nejslavnější dílka patří reklama pro Apple), což mu postupně vyneslo kritiku, že příliš sklouzává k samoúčelnému vizuálnímu předvádění bez valného obsahu. V obranné reakci Scott přeřadil ze spektakulárních sci-fia hororů ke komornějším thrillerům a dramatům jako Někdo mě hlídá nebo Thelma a Louisa. Do nového tisíciletí se pak znovu rozmáchl dvěma historickými ságami a válečným dramatem. Po fenomenálním kasovním úspěchu Gladiátora v hlavní roli s Russelem Crowem následoval Černý jestřáb sestřelen o americkém vojenském fiasku v Somálsku, u kterého se prosadila jeho rodinná vojenská anamnéza, a křižácké Království nebeské.
Pokud si někdy kritici stěžovali na reklamní estetiku ve Scottových filmech, tak po posledních dvou zmiňovaných dílech měli křičet jako o život. Loni se sedmdesátiletý tvůrce znovu civilně vychýlil romantickým dramatem Dobrý ročník. Jako by tento titul předpověděl i následující dobrý rok pro svého režiséra, jemuž se dostal do rukou z různých důvodů dlouho odkládaný projekt Americký gangster.
Scott až napotřetí
Americký gangster, rekonstruující více či méně věrně skutečný životní příběh Franka Lucase, drogového krále New Yorku 70. let, je svou epičností, spletitostí i velkolepostí postav ideálním materiálem pro režiséra Scottova formátu. Chybělo přitom jen málo a Scott by se s látkou vůbec nepotkal. Byl až třetím režisérem, který se měl košatého scénáře Stevena Zaillana (držitele Oscara za Schindlerův seznam), vycházejícího z článku v časopise New York Magazine, ujmout. Před ním byli ve hře Antoine Fuquaoa a režisér Hotelu Rwanda Terry George, který pro hlavní roli počítal s Donem Cheadlem.
Obsazení i režie nakonec dopadly trochu jinak. Stejně jako původně Fuquaoa (v jeho režii se uvažovalo o názvu Blue Tru, nikoliv Americký gangster) si Scott do role drogového krále vybral Denzela Washingtona. Herce, který schopnost s přehledem se převtělovat do komplexních charakterních postav předvádí víceméně soustavně už patnáct let a drží si tak pevně svoji pozici mezi nejtalentovanějšími hollywoodskými herci své generace. Možná roli při rozhodování sehrálo i doporučení režisérova bratra Tonyho, který s Washingtonem spolupracoval na thrilleru Muž v ohni.
Černý Kmotr? Washington se pro part chladnokrevného charismatického zločince, který si prostě realizoval svou verzi amerického snu, ukázal jako ideální volba. Postavu gangstera, jenž věří v osobní integritu, rodinu a charakter, zvládá s takovým přehledem a elegancí, že nezbývá nic jiného než mu propadnout jako očím hypnotizéra a v podstatě k němu cítit sympatie. Zároveň mu ale nic neubírá na jeho krutosti a bezcitnosti. Washingtonův Lucas vyhrožuje s galantností a uhlazeností. Aktem milosrdenství pro něj je, když kulkou do týla ukončí utrpení muže, kterého předtím zapálil.
To je kód, podle kterého se řídí svět obchodníka, jenž jednoduše prodával kvalitnější zboží než konkurence a za nižší cenu než konkurence, protože vymyslel skvělý byznysplán, jak dostat do USA kvalitní drogu z Asie na palubách vojenských letadel přivážejících padlé z Vietnamu. Titul filmu je tak jednak vtipné přihlášení se k celému jednomu žánru, jednak celkem odvážné glosování všemocné logiky obchodu.
Příběh Franka Lucase je totiž prostě příběhem obchodního úspěchu, který by se mohl přednášet na prestižních ekonomických fakultách. Jen s tím jemným rozdílem, že si svoje luxusní domy nepostavil za prodávání softwaru nebo hamburgerů, ale za prodej heroinu. Fascinující mix pragmatismu byznysu a opulentnosti sedmdesátkového stylu, který v Hollywoodu umí umíchat jen málokdo, je základem atmosféry filmu.
| Americký gangster, USA 2007 |
|
HODNOCENÍ LN **** |
Přestože centrem filmu je Washington, jeho rovnocenným protihráčem je Russel Crowe v roli nemravně poctivého policajta Ritchieho Robertse, který Lucase nakonec dostane za mříže. Crow je v poslední době Scottovým hereckým favoritem. Už spolu pracovali na Gladiátorovi a Dobrém ročníku a v plánu mají novou verzi Robina Hooda prozatím nazvanou Notthingam, kde si Crowe zahraje šerifa z Nottinghamu, Tripoli a Body of Lies.
Protože bez Robertse by možná nebyl žádný Lucasův příběh, který by stál za to natočit, scenárista Zaillan nakonec psal dva oddělené scénáře. Pro každou z postav jeden a ty pak Scott v klasické režii zkušeně propojil. Podobně jako to udělal Michael Mann v Nelítostném souboji. Nelítostný souboj je přitom jen jeden z filmů žánru, kterými se Scott inspiroval. Americký gangster patří do stejné linie jako Zjizvená tvář, Tenkrát v Americe nebo třeba Kmotr. K filmu Francise F. Coppoly je také nejčastěji přirovnáván.
Bezprostředně po oznámení realizace si projekt vysloužil přezdívku „černý Kmotr“. Přezdívku, která není tak úplně fér, protože Americký gangster obstojí sám za sebe. Poslední v řadě zřejmých inspirací stojí Skrytá identita Martina Scorseseho. Do elegantní dokonalosti oscarového thrilleru Scottově opusu chybí pověstné něco, ale i tak je to bravurně zrežírovaná gangsterka, která má slušně našlápnuto na to, aby se sama stala klasikou žánru.
