Simonu jsem potkával velmi často, protože jsme žili v jedné ulici, tudíž o setkání nebyla nouze. Vlastík Harapes zase byl častým hostem našich večerů v Malostranské besedě. A když bylo třeba a četli jsme nějakou moji problematickou hru, ochotně a snad i rád s námi vystupoval.
Režisér a scenárista Vlastimil Venclík
Ale to nejpodstatnější byla naše sezení po skončení čteného divadla. Měl svůj specifický humor a měl vždy dobrou náladu. Do té doby, než ho Jan Kačer pozval ke spolupráci, jsem ho znal jen jako legendu českého baletu.
Ale taky jako herce českých filmů, kde mohl uplatnit svůj ztepilý zjev mladého energického fešáka s mimořádnou kulturou svého fyzického projevu. A díky tomu, že moje vnučka studovala baletní školu, jsme měli i téma jemu blízké.
Často v poslední době přemítám o tom, když život naší generace už visí na tenkém vlásku, co vlastně po nás zůstane. Lidé velice rychle zapomínají. Chápu, že tím lépe překonávají svoji osudovou předurčenost, kdy neznáme dne ani hodiny.
Zůstane jen záznam různých vystoupení, vzpomínky pamětníků. Dynamická doba v tomto čase nepřiměřených katastrof nás živé drtí čím dál tím víc.
Zemřel Vlastimil Harapes. Baletní mistr Národního divadla i českých filmů |
Vážil jsem si baletního mistrovství i zářné kariéry svého jmenovce, jak jsme se navzájem nazývali. Nic však nejde vrátit zpět. A i když stále slyším, jak jsme si všichni rovni, smrt se s námi nepárá. Jen nás někdy může včas vytrhnout z nesnesitelného utrpení.
Myslím na Tebe, jmenovče Vlastimile. Měl jsem Tě rád.
