Úterý 26. října 2021, svátek má Erik
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Výmluvná koláž z šedi 80. a 90. let. Výstava k výročí sametové revoluce připomíná ošklivost přelomových dekád

Kultura

  18:00
PRAHA - Vizuální estetiku nedávné přelomové dekády představuje v Uměleckoprůmyslovém muzeu výstava Obrazy konců dějin / Česká vizuální kultura 1985–1995. Je součástí velkoryse koncipované připomínky 30. výročí sametové revoluce.

V roce 1995. Ivan Mečl s Markétou Othovou z dvojstrany časopisu Divus, který založili o tři roky dříve. foto: FOTO UMPRUM

Události osmdesátých a devadesátých let na poli politickém, společenském, uměleckém a mediálním, které převracely naše dějiny, nejlépe ve zkratce vystihuje Jiránkův vtip, který muzeum promítá ve vizuální smyčce v úvodu expozice: „Ten bordel, který žijeme, milí studenti, se jednou bude jmenovat dějiny“. Vizuál reality konce socialismu a nástupu kapitalismu dnes opravdu vypadá dost bizarně. Rozhodně pobaví, ale překvapí i pocity smutku nad faktem, v čem jsme to v socialismu žili a jak překotně jsme se rozvíjeli dál. A také kolik nadějného při tom zaniklo.

Zanedbanost a ošklivost

Je zdravé si připomenout, jak zanedbaná a ošklivá byla tehdy naše města a vesnice. Jak neforemné a bezbarvé šatstvo připomínající pracovní mundúry jsme nosili. Jak bizarní účesy nám seděly na hlavách. Jak všechno viditelné zalévala neproniknutelná šeď, bez ohledu na to, že se tehdy nefotilo na barvu. A „vizuální esej o jedné antidekádě“, jak výstižně muzeum výstavu slovy svého kurátora Pavla Vančáta klasifikovalo, tvoří převážně fotografie.

Lukáš Jasanský s Martinem Polákem, Dušan Šimánek, Petra Soukupová, Jan Malý, Ivan Lutterer, Karel Cudlín, Ibra Ibrahimovič, Bohdan Holomíček, Ondřej Němec a další fotografové dokumentují socialistickou realitu, underground a design tehdejších tiskovin, propagačních i filmových plakátů a gramofonových desek. K nim patří i grafikové, například Joska Skalník a studio Najbrt s vysoce nadstandardním designem třeba časopisu RAUT.

Nástěnné tableau tiskovin je výmluvným kaleidoskopem toho, co bylo možné – v grafice, v barvě, písmu i kvalitě papíru – od Dikobrazu, Mladého světa přes Sedmičku pionýrů, kutilské Udělej si sám a Praktickou ženu až po čtvrtletník Umění a řemesla, který nad ostatními periodiky čněl kvalitou obsahu a grafickým zpracováním. Zato komerční plakáty tehdejší módy s „manekýnami“ přímo děsí a připomínají, jak jsme se téhle „oděvní estetiky“ nedokázali zbavit téměř celé devadesátky.

Obrazovou dokumentaci doplňují informace připomínající události od poloviny 80. let, kdy se socialismus hroutil zevnitř a cenzura ochabovala úměrně s tím, jak perestrojka nastolená prvním tajemníkem ÚV KSSS Michailem Gorbačovem sílila a přelévala se do celého impéria RVHP až po zakotvení demokracie v roce 1995.

Události velké i malé vytváří nesmírně plastickou dobovou koláž. První koncerty světoznámých kapel Depeche Mode a Rolling Stones, návštěvy hlav států vedle domácích událostí jako bylo například zahájení výstavby jednoho úseku metra linky B a prvního bloku jaderné elektrárny Temelín, odsouzení členů Jazzové sekce, nulté číslo samizdatových Lidových novin, nástup Milouše Jakeše po rezignaci Gustáva Husáka, smrt Pavla Wonky a tak dále.

Zrušení zahraničních rozhlasových stanic a zasedání ÚV KSČ projednávající celostátní kolaps v zásobování toaletním papírem už balancují na hranici vtipu. Vizuálu tehdejších let na výstavě dominuje černobílý fotografický cyklus Český člověk. Tento mimořádný sociologický archiv sledujeme se smíšenými pocity studu, soucitu a pobavení i dnes. Od roku 1982, téměř třicet let, pózovali lidé ze všech koutů vlasti v polním ateliéru nazvaném Czech Field Studio fotografům Janu Malému, Jiřímu Poláčkovi a Ivanu Luttererovi. Bohužel dva z autorů cyklu již nežijí, ale takovou sociologickou studii bychom si zasloužili i dnes.

A výstava vyvolává i pocity nostalgie nad zánikem mimořádných uměleckých činů, jakým byl manifest fotografické skupiny Bratrstvo. Brněnští výtvarníci Václav Jirásek, Martin Findeis, Petr Krejzek, Roman Muselík a Zdeněk Sokol ji založili již v prosince 1989. V manifestu se píše, že Bratrstvo, ikonicky ztělesněné třemi srpy uzavírajícími kruh, je vyšší formou mystického kolektivismu. Ve snaze o pozitivní vidění světa ale zahrnuje i prvky dekadence, skepsi i vědomí nových rozporů v budoucnosti, prosazuje návrat k bohatosti přírody a pestrosti organického pohybu, klade důraz na dnes opomíjenou řemeslnou stránku umění, vrací se k dokonalosti starých forem a tak podobně.

Když se valí dějiny, ztrácejí se i poklady. Takový manifest by se dal podepsat i dnes.

OBRAZY KONCŮ DĚJIN. ČESKÁ VIZUÁLNÍ KULTURA 1985-1995

Kurátor: Pavel Vančát

Uměleckoprůmyslové museum, Praha, do 29. 3.

Autor:

Otužování podle Wima Hofa je nebezpečné. Hrozí zástava, říká kardiolog Táborský

Premium Otužování je nejlepší prevence proti těžkému průběhu nemoci covid-19. Lidé mají větší šanci, že neskončí v nemocnici,...

Dětem, kterým pomáháte moc, mozek nepracuje správně, říká speciální pedagožka

Premium „Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

TEST s Pampers: Přihlaste se o dětské vlhčené ubrousky New Baby
TEST s Pampers: Přihlaste se o dětské vlhčené ubrousky New Baby

Pampers New Baby jsou dětské vlhčené ubrousky určené pro citlivou pokožku. Protože neobsahují alkohol, nejsou parfemovány a mají neutrální pH, jsou...

Mohlo by vás zajímat