Životní partnerka básníka a výtvarníka Jiřího Koláře patří mezi nejoriginálnější české umělkyně 20. století. Spojuje se s ní i pojem ženského umění. Podle kurátorky Marie Klimešová jsou práce Kolářové příkladem neokázalého, ale velmi přesně promyšleného napětí ženského a mužského rodu.
Běla Kolářová odložila fotografický aparát a začala pracovat s takzvaným umělým negativem
Kolářová se zabývala nejrůznějšími výtvarnými technikami a postupy. Všímala si všedních předmětů, vytvářela nejrůznější druhy koláží a materiálové asambláže. Výstava ve Fotograf Gallery přibližuje především rané období z 60. let minulého století, kdy odložila fotografický aparát a začala pracovat s takzvaným umělým negativem. Tvořila přímo s fotografickým papírem, či otiskovala předměty do parafinu rozetřeného na celuloidové destičce.
Kolářová se narodila v roce 1923 v Terezíně, zemřela předloni v Praze. S Jiřím Kolářem se seznámila v polovině 40. let, dlouhá léta spolu spolupracovali a vytvářeli i společná díla. Od poloviny 50. let se Kolářová zabývala fotografií, zaujala ji městská periferie a poetika podobná Skupině 42. Zavrhla fotografii zobrazující a s tímto médiem experimentovala.
