Autoři koncepce výstavy Petr Mach a Petr Vaňous vybrali název výstavy podle jednoho z umělcových obrazů inspirovaných striptýzovým programem Krása bez závoje ve Varieté Praga, které ho krátce provozovalo v závěru uvolněných šedesátých let.
Právě v druhé polovině šedesátých let vycházel Jiří Načeradský z novinových fotografií, z televizních sportovních přenosů i z filmu. Zkratkou dokázal vystihnout atmosféru vystoupení interpretů populární hudby, televizních zpráv, sportovních utkání nebo milostných, či spíš erotických scén. Uměl přesvědčivě vyjádřit grotesknost různých životních situací, tělesné i duševní napětí, které se zrcadlí ve tvářích i v pohybu těl.
Soukolí orwellovského světa
V jeho ateliéru často vznikaly desítky kreseb za den a přitom stihl vytvořit obrovské množství obrazů. Byl nabitý energií, vstával brzy ráno a často již od pěti hodin začal intenzivně pracovat – takřka jako dělník v továrně. Tím se ovšem lišil od většiny ostatních umělců, kteří mívají jiný životní rytmus.
Krása bez závoje. Tak se jmenovala nejen legendární striptýzová revue a stejnojmenný pořad Československé televize z 60. let, ale i jimi inspirovaný obraz Jiřího Načeradského (1939-2014).
Především se tak ale jmenuje nová výstava v Galerii Villa Pellé, kterou pro Vás zítra otevíráme!
Od 5. 4. do. 12. 5. představí tři patra galerie výběr ze soukromých sbírek této výrazné osobnosti českého poválečného figurálního malířství.
Výstava ve Ville Pellé zajímavě dokumentuje umělcův vývoj ve dvou zásadních tvůrčích obdobích. V přízemí je velká kolekce obrazů z druhé poloviny šedesátých let inspirovaných fotografiemi, zatímco v prvním patře jsou obrazy z následujícího desetiletí, ve kterém malíř ještě vystupňoval svůj ironický pohled na svět kolem nás.
Jde o ostrou kritiku normalizačního období, kdy byla dokonale potlačena svoboda slova, kdy přestala existovat svobodná média, kdy nebylo možné cestovat. A také bez obav veřejně vyjádřit svůj názor, pokud se lišil od oficiální linie.
Unikátní grafiky od Toyen. Dával jsem je dohromady třicet let, říká sběratel, jenž díla prodal ostravské galerii |
Jiří Načeradský ve svých obrazech otevřeně kritizoval absurditu a zrůdnost režimu, který zakazoval všechno, čemu jeho představitelé nerozuměli a co je popouzelo.
Mnohé jeho obrazy z tohoto období jsou také plné drsné erotiky. Malíř tehdy zjednodušil kompozici a ještě – pokud to vůbec bylo možné – přidal na dynamice. Vyjadřoval se prostřednictvím tak jasných a srozumitelných symbolů, že si na dvě desetiletí normalizace vysloužil zákaz jakékoliv výstavy v oficiálních zařízeních.
Malíř Jiří Načeradský na snímku z února 2009
Ve své tvorbě ostře kritizoval některé vztahy mezi lidmi, které se v každém despotickém politickém zřízení ještě zhorší a také se prohloubí a zdůrazní všechny naše negativní vlastnosti. Jeho figury působí buď agresivně, nebo uštvaně. A ženy často ztvárňoval jako „kudlanky“, které se před ničím nezastaví, když chtějí dosáhnout svého.
Přitom ale mají jeho obrazy z tohoto období velmi přesnou a jasnou konstrukci, jako by lidé byli už jen stroje a roboti, poslušně vykonávající rozkazy. Dokázal dokonale vystihnout systém soukolí orwellovského světa, který nakonec skoro každého zlomí a zničí.
 Jiří Načeradský: Krása bez závojeVilla Pellé
|
Některé z tehdejších obrazů vyjadřují schopnost totalitních režimů mít takřka všechno pod kontrolou včetně soukromí jednotlivců, kteří se pak bojí vyslovit svůj názor snad i doma.
Obrazy ze sedmdesátých let vyzařují až zoufalou beznaděj tohoto období a je v nich na první pohled vidět, co si umělec myslel o tehdejším stavu společnosti, o pokroucených vztazích mezi lidmi.
Na výstavě sice vzhledem ke konceptu chybí některé zásadní obrazy, které jsou ve sbírkách veřejných institucí, ale na druhou stranu je tu možné spatřit obrazy, z nichž mnohé jistě nebyly dlouho nebo vůbec vystavené.
Ve Ville Pellé je také k zakoupení umělcova výpravná monografie. A ještě zbývá dodat, že by si určitě zasloužil důkladnou retrospektivu v některé z velkých institucí, nejlépe v Národní galerii v Praze.
