Zahraj to ještě jinak, Nicku

Nick Cave předvedl na sobotním koncertě překvapivé předělávky svých starších i novějších písní. Probíhající turné nese sice přívlastek sólové, doprovázejí ho však tři členové jeho kapely Bad Seeds: houslista Warren Ellis, bubeník Jim Sclavunos a basista Martyn Casey.

Cavea jsme u nás naposledy viděli právě s Bad Seeds vloni na festivalu Love Planet v Táboře. Nedávno také přišel do kin snímek Proposition, k němuž Cave napsal scénář a společně s houslistou Warrenem Ellisem i hudbu. Film a poslední dvojalbum Abattoir Blues/Lyre Of Orpheus navnadily jeho zdejší příznivce natolik, že vstupenky byly ihned vyprodány. Nebylo ovšem jasné, s čím Cave, poslední dobou ozdobený šviháckým knírem, tentokrát přijíždí: Vystačí si, tak jako třeba John Cale, jen s klavírem a kytarou? Naváže na poklidná alba Boatman's Call, No More Shall We Part a Nocturama, nebo chystá něco dobrodružnějšího?

Lidi za nic nestojej, tati
Odpověď přišla hned v úvodu koncertu, který čtveřice otevřela hlučnou, násilnickou verzí West Country Girl z alba Boatman's Call. Bylo jasné, že koncert v úsporném obsazení přináší příležitost být střídmější, ale zároveň také divočejší a brutálnější, a rovněž vyzkoušet, jak se písní zmocnit jinak. Génia loci nešťastného místa s plyšovými sedadly pro tento večer definitivně přemohl viditelně dobře naladěný Cave třetí skladbou Ship Song („...píšem kus dějin/ pokaždé když se tu zastavíš...“). „Co chcete slyšet?“ ptal se fanoušků. Stolička u klavíru se pod vytáhlým a rtuťovitým Cavem třásla jak elektrické křeslo z proslavené skladby Mercy Seat, kterou ovšem v sobotu zpomalil až k baladě, naopak duet Henry Lee rachotil a hlomozil v punkovém tempu. Milostné písně prodchnuté černým humorem vytloukal z koncertního křídla tak vehementně, až nástroj museli ke konci večera prohlédnout technici.

Hodnocení LN: * * * * *

Nick Cave Kongresové centrum Praha, 30. 9. Pořádala agentura 10:15

Ve výborně sehrané kapele se muzikantské jiskření odehrávalo především na ose Cave-Ellis. Právě tento australský houslista je po odchodu Blixy Bargelda hlavním Caveovým partnerem. Virtuóz s vizáží potulného lapky střídal housle s mandolínou a elektrickou kytarou. Podle potřeby zvuk řádně zkreslil a nabrousil, takže v úvodu skladby Weeping Song jeho skřipky skučely jako cirkulárka. Protipólem zvukového běsnění ovšem byly chvíle, kdy koncert visel na vlásku dvou tónů klavíru a ťuknutí bubenické metličky. Momenty, které poklidem připomněly oko hurikánu, křehkou krásou pak dlouhý záběr z filmu Proposition na kapky na alabastrově bílém rameni ženy kapitána Stanleyho, zatímco se svět kolem ní koupe v krvi.

Cave si proměnu svých písniček viditelně užívá a nadšené bylo i publikum, s nímž celou dobu vtipkoval. Potřetí a naposledy se v sobotu rozloučil skladbou People Ain't No Good, letopisy opuštěné lásky orámovanými refrénem „lidi za nic nestojej“. K večeru plnému protikladů patřilo i to, že po této hymně beznaděje si Cavea z pódia odvedl jeho šestiletý syn.