Před třemi týdny zničehožnic vydal Bob Dylan na sociálních sítích novou píseň Murder Most Foul, která byla zajímavá nejen tím, že se jednalo o první novinku po osmi letech od předchozího autorského alba Tempest, ale také tím, že se v žebříčku nejdelších Dylanových songů se svými sedmnácti minutami okamžitě vyšvihla na první místo. Teď, konkrétně včera, vydal Bob Dylan další novinku, takže média stále silnějším hlasem spekulují, že se můžeme nadít nového alba. Bylo by načase, protože tři předchozí tituly, na kterých Velký Bob přezpíval své milované sinatrovky, byly sice „fajn“, ale co bychom si namlouvali, od umělce jeho kalibru přece jen čekáme něco trochu jiného.
A jaká tedy horká novinka je? Jmenuje se I Contain Multitudes, tedy něco jako „Obsahuji mnoho“ nebo možná lépe „Skládám se z mnoha“ - v textu název Dylan vysvětluje v pasáži „I’m a man of contradictions / I’m a man of many moods, tedy „Jsem člověk rozporů / jsem člověk mnoha nálad“. To je také základní smysl písně, na který Dylan podobně jako v Murder Most Foul a ve spoustě svých dalších songů věší jeden popkulturní odkaz za druhým. A to jak prostřednictvím přímo uvedených jmen od Beethovena a Chopina přes Rolling Stones až po Indiana Jonese, tak různých citátů a různých „mrknutí“, kde lze rozluštit narážky na Davida Bowieho, průkopníky rock´n´rollu Carla Perkinse či Genea Vincenta nebo básníka Williama Blakea. Anebo konec konců Walta Whitmana, z jehož Zpěvu o mně je převzat název písně. Která po hudební stránce, s doprovodem akustické kytary, cella a steelkytary, a s melodií evokující spíš croonerské polohy Velkého amerického zpěvníku než typické dylanovky, vlastně paradoxně nejlépe koresponduje s předchozími Dylanovými alby coververzí. Uvidíme, co přijde dál...
V dylanovském kontextu je dost těžké hledat kalibr, který by byl srovnatelný. Ale zkusím to. Letos slaví desetileté výročí můj oblíbený charitativní projekt Playing For Change / Song Around The World. Jeho princip je, že na různých místech světa nahrávají vždy do jedné písně své instrumentální a pěvecké party muzikanti různých národností i proslulosti, od velkých hvězd Bonova kalibru až po neznámé, ale šikovné pouliční buskery. Produkce projektu obvykle vybírá velké hity světové populární hudby, takhle jsou na YouTube k dohledání třeba songy Boba Marleyho, Rolling Stones nebo Johna Lennona. Dochází zde ke skvělým nástrojovým fúzím, kdy třeba do reggae hraje indický sitárista nebo soulový hit zpívá indický vokální sbor. Včera do téhle mimořádně zábavné série přibyl další kousek: Chan Chan, nejslavnější písnička kdysi populárního projektu Buena Vista Social Club. Hrají ji převážně kubánští muzikanti, ale velkou kuriozitou je například angažmá velmistra hry na africkou loutnu kora Mamadou Diabatého z Mali. Aneb to nejlepší z globalizace v praxi.
Závěrem ještě jedna pozvánka. Touhle dobou se vždycky v pražském kulturním centru Kaštan odehrává Festival Osamělých písničkářů, skvělá akce volného sdružení, které už dlouhá léta udržuje pohromadě Jan Burian. Ze známých důvodů se v Břevnově písničkáři nesejdou, ale svoji „komunitní akci“ si ujít nenechají. Dnes a zítra, vždy od 20 hodin, na youtubovém kanále Produkční skupina Jelení skok poběží streamovaný Festival Osamělých písničkářů, který můžete i finančně podpořit. Vystoupení ze svých domovů slibují bezmála tři desítky účinkujících několika generací, mezi nimiž nebudou chybět například Jiří Dědeček, Zuzana Homolová, Jiří Smrž, Petr Linhart, Petr Váša, Mucha, Jakub König, Jana Šteflíčková nebo Martin Kyšperský. A nebude samozřejmě chybět ani spiritus agens celého projektu Jan Burian.
